Via ferraty Vír

Letní odpoledne vyloženě vybízelo k nějaké té rošťárně. Jelikož jsem se zrovna nacházela u rodičů, kteří bydlí pár kilometrů od Vírské přehrady, nápad na sebe nenechal dlouho čekat. Nažhavila jsem telefon a vypsala strohou zprávu: "Dnes odpoledne Vír? Pršet má až zítra." Přišla mi ještě strozší odpověď: " v pět jsem u vás." Václav prostě ví. Tyhle akce mám ráda. Žádné složité domlouvání o tom kdo kdy může a jestli se mu vůbec chce. V 17:05 už jsem nastupovala k Václavovi do auta. Ještě jsme zjistili nejlepší objízdnou trasu a hurá na skály. Za necelou půlhodinku jsme byli na místě. Zaparkovali jsme prakticky u nástupu na ferratu. Je super, že je přímo v místě parkoviště. Z webových stránek jsem věděla, že se tu nachází i bufet, kde se dá najíst nebo si dát něco dobrého k pití. Zároveň půjčují i vybavení. Půjčovnu jsme nepotřebovali, ale myslím, že nápoj po zdolání cesty bude fajn.

První co nás upoutalo byl fakt, že na ferratě nikdo nebyl. Bylo krásné - opravdu nádherné - slunné odpoledne. Kdybychom byli v Rakousku, čekáme na nástupu půlhodinovou frontu. Tady nikdo. Možná to bylo tím, že byl všední den, ale přesto o prázdninách….? Pro mě je to stále záhada. nejsem na něco takového zvyklá.

Natěšeně jsme se nasoukali do sedáků, překontrolovali vybavení, připevnili helmy a začali lézt. První zajištěná cesta - Ledová stěna, která začíná přímo u bufetu je relativně snadná a ani se zdatnějšími dětmi není potřeba se bát. Ferrata Na stupnici náročnosti nese označení B/C. Je to taková příjemná rozjížďka. Během pár minut jsme vystoupali na skalní ostroh ze kterého se nám naskytl výhled na hladinu Vírské přehrady a nejbližší okolí. Při pohledu na naše pokračování cesty mi poskočilo srdce radostí. Spatřila jsem totiž lanový most. Tyhle atrakce mě baví. Je to výzva a zároveň super zpestření. Mostek jsme samozřejmě zmákli levou zadní. Není příliš dlouhý, aby se řádně rozhoupal. A tak jeho překonání je celkem hračka (pokud netrpíte závratěmi). Po překonání mostku máte možnost z ferraty sestoupit nebo se napojit na další zajištěnou cestu - Horní vyhlídku. Tato část má náročnost C a já jsem mírně zaváhala při nástupu, kde mi přišlo, že stojím pod hladkou kolmou stěnou. Po chvíli rozmýšlení jsem se rozhodla, že budu věřit podrážkám u bot a chopila jsem se lana. Nakonec to nebylo tak obtížné jak se to při nástupu zdálo. Václav dal tuto část také levou zadní. Nicméně děti by zde asi již potíže mohly mít. Odměnou za trochu nejistoty nám byl opravdu netradiční výhled do krajiny. Kdy se před námi otevřelo údolí s vodní hladinou. Musela jsem uznat, že výhled stojí za to. A tak jsme se chvíli kochali. Když se naše smysly namlsaly, okončili jsme již celkem jednoduchou pasáž ferraty a napojili se na obchozí trasu. Což je samo o sobě skvěle vymyšlené. U většiny cest, které jsem lezla, člověk vylez nahoru, pak musel sejít a nastoupit na jinou trasu. Na vírské ferratě jsou však cesty propojené aniž by člověk musel opět sestoupit k původnímu místu startu. Pokračovali jsme dál po značené trase lesní cestou. I zde se nabízejí mezi rozestupujícími stromy výhledy do krajiny. V druhé polovině cesty jsme sešli k silnici a pokračovali po ní až k nástupu na další ferratu. Tento přechod nám zabral zhruba dvacet minut. Třetí zajištěná cesta - Jezerní stěna, je umístěná přímo pod přehradou. U nástupu naleznete také turistické odpočívadlo. Naladěni předešlými cestami jsme začali stoupat po skále. I tato cesta má označení B/C a její náročnost je díky perfektně promyšlené, připravené a udržované cestě celkem hračka. Výstup končí u skříňky s deníkem. Co mě trochu překvapilo, byla dost neupravená sestupová cesta. Řekla bych, že to bylo asi místo, kde jsem měla největší strach, jelikož se nám hlína a kamení drolily pod nohama. Nicméně není to čtyřhodinový sestup v Alpách, ale po pár minutách je člověk dole. Jen je potřeba tomu přizpůsobit tempo. Z ferraty jsme sestoupali opět na silnici, která nás po pár minutách přivedla k našemu autu. Shodili jsme sedáky a helmy a zasedli jsme k zasloužené limonádě.

Celý okruh nám zabral přibližně hodinu a půl. Takže na víkendové letní odpoledne je to prima aktivita.