České tisícovky: Plešivec 1028 m.n.m.

České vrcholy s výškou nad tisíc metrů nad mořem nejsou jen Sněžka, Kralický sněžník nebo Plechý.... je jich mnohem více :) Vydejte se s námi na vrcholky české kotliny...

Plešivec, nacházející se v Krušných horách nedaleko nejvyššího bodu tohoto pohoří - Klínovce, jsme si vybrali jako první tisícovku roku 2021.

Díky tomu, že napadlo v prvním lednovém týdnu větší množství sněhu, mohli jsme výlet pojmout jako výstup na sněžnicích.

Abychom mohli zahájit výstup brzy ráno a měli tak dostatek času na výstup a popř. kochání se, vyrazili jsme do Krušných hor už v pátek večer. Vyjeli jsme ve standardní sestavě - já, Niky a Martin. Spaní v autě ve třech už máme "nacvičené". Stačilo najít odlehlejší parkoviště, nejlépe s odpočívadlem, aby bylo kde si ráno připravit snídani. Zabydleli jsme u Merklína. Vyhodnotili jsme jej jako ideální místo. Z Merklína totiž vede zelená turistická značka až na vrchol Plešivce a byla to trasa, kterou jsme si pro výstup vybrali.

Večer je mrazivý. Když zaparkujeme, nechce se nám vůbec vylézat. V rychlosti tedy upravíme auto na "spací verzi" a zalézáme do spacáků. Všichni jsme celkem unavení a tak usínáme brzy. Budík máme na 6:30. Dřív stejně nebude světlo.

Po zazvonění budíku se pomalu hrabeme z vyhřátého auta do zachumelené krajiny. Cílem je rychle připravit teplý nápoj, aby tělo šok lépe zvládalo. Avšak i ohřev vody se zdál být to ráno skoro nadlidský výkon. Ač venkovní teplota klesla jen na -6, plynový vařič již ztratil výkonnost a z ohřevu se stala trochu bojovka. Asi po dvaceti minutách jsme se konečně dočkali. Čaj bylo takové malé vítězství. Při vychutnávání teplého nápoje jsme sledovali, jak se na obloze začínají objevovat žluté odlesky slunce. Naplnila nás naděje, že si alespoň na tomto výletu budeme moci dopřát dotek slunečních paprsků.

S nadějným výrazem ve tváři jsme upevnili sněžnice na batoh, zamkli auto a vydali se po zeleném značení. Prošli jsme tichým Merklínem a začali stoupat nad městečko, kde se nám otevřel nádherný výhled do kraje. Sněhu bylo zatím tak po kotníky. Tiše jsme doufali, že s přibývajícími výškovými metry bude přibývat i sněhové pokrývky, abychom mohli sněžnice využít. Cesta nás vedla krásnou krajinou, kde dříve byly vesnice a osady. Vede tudy také naučná stezka. Díky tomu se můžete dozvědět, jak osídlení v daném místě vypadalo. Když jsem si představila odlehlost jednotlivých lokalit a to, jak mohou v takových místech zimy vypadat, obdivovala jsem lidi, kteří zde dokázali hospodařit. Zajímavostí pro mě bylo, že v této lokalitě (přibližně 800 m.n.m.) bylo velmi rozšířené ovocnářství - pěstovaly se tu třešně. Procházíme tichou přírodou a míjíme zplanělé ovocné stromy a pozůstatky kamenných domů. I díky sněhové pokrývce má tato atmosféra zvláštní nádech.

Již během prvních pár kilometrů se začala obloha kabonit a začal proletovat sníh. Naděje na slunečný výstup zhasla stejně rychle, jak vznikla. Obloha přešla z modré barvy do šedé a tohoto odstínu už se celý den nepustila.

Došli jsme až k přístřešku Pod Plešivcem. Toto místo nás nadchlo. Je to ideální boudička pro přespání. A v ne příliš hostinném počasí, je to příjemný úkryt před ostrým větrem. Zde jsme posvačili a konečně sundali sněžnice z batohu. Mě s Niky čeká první zkušenost na sněžnicích. Těšíme se jako malé holky :) Od Martina dostáváme základní instruktáž a pak vyrážíme vstříc vrcholu. Na sněžnicích je super, že člověk nemusí striktně dodržovat stoupání po cestě, ale že si může zvolit cestu, která se mu líbí. Pro mě to znamená příjemnou svobodu. I když by výstup určitě šel zvládnout pouze v pohorkách, my ťapeme odhodlaně vzhůru na sněžnicích.

Po příchodu na vrchol jsme mile překvapeni. Je tu otevřený bufet. Máme tedy možnost zahřát se polévkou a kávou. Frekvence lidí je na vrcholu celkem značná. Je to tím, že přímo k chatám, vedou z druhé strany kopce silnice a je tu parkoviště pro lyžaře. Vedou tudy také běžkařské trasy. Dnes je tu však více lidí s dětmi, které bobují, koulují se a užívají si sněhovou nadílku.

Na sestup se vydáváme směr Švýcárna. Až ke Švýcárně je zvýšená frekvence turistů. Od chaty jdeme opět spící krajinou. Jelikož se nám krátí čas, zvolíme u Švýcárny opět trasu po zelené, která vede do Mariánské. Cestu do Merklína si, ale můžeme zkrátit, pokud odbočíme na Střední mariánskou cestu. Až k této odbočce pochodujeme na sněžnicích. Pak už je ale sněhu málo a tak výstroj opět připínáme na záda. Procházíme vesnicí Oldřiš. Jelikož obloha byla tmavá i přes den, stmívá se velmi brzy. Pomalu začíná být šero. Do Merklína přicházíme příjemně unavení, vyvětraní a spokojení. Padá tma.

Domlouváme se, že bychom v této lokalitě zůstali ještě jeden den. Já toužím podívat se k Božímu Daru a na Klínovec. Rozhodneme se přejet blíž k Božímu Daru a naplánovat výlet tam. Když však přijíždíme, vine se proti nám had světel odjíždějících aut. Naprosto nás přejde chuť vyrazit do přírody plné lidí. Auto otáčíme a vydáváme se směr Praha. Nechceme si nechat zkazit ten krásný prožitek z čisté a tiché krajiny.