Čtení z deníku: Putování do Santiaga a až na konec světa - část čtvrtá

Čtení z deníku holky, která se rozhodla dojít z Prahy až na samý konec světa. Začtěte se do příhod, které na poutníky číhají při čtyřměsíční cestě do Santiaga de Compostela.  

6. 5. 2019   Den osmnáctý   Pondělí

Stan jsme večer postavili na cestě mezi loukami. Ráno nás probouzí projíždějící auto. rychle tedy balíme a snídáme v klidu až o dva km dál s výhledem na Bergen. Je to malé městečko s obrovským kostelem :) Jelikož je krásné počasí, snídani si protáhneme. Ale pak už je čas jít dál. Na fb chatu jsme se domluvili se Šimonem, že se na trase sejdeme. Šimon vyrazil ze Šumavy. Cesta nám celkem ubýhá. Šimona doháníme po poledni v Rennertshofenu. Dáváme si společně kafe, vyměníme si informace, zkušenosti a vzájemně se povzbudíme k další cestě. Šimon má bolavou nohu. Proto se rozhodl ve městě přenocovat. My nakupujeme a jdeme za město. Opět se rozprší a ochladí. Našli jsme krásnou louku u lesa, kde se bude skvěle spát, ale v lese jsou ještě slyšet dělníci. Máme obavy stavět stan, proto vyčkáváme, až práce v lese skončí a my budeme na místě sami. Pak teprve vybalujeme ležení a večeři. Ohříváme si "kulinářský zázrak" - guláš a já hraju na ukulele. Máme pohoda večer, jen by mohlo být tepleji.

19. 5. 2019   Den devatenáctý   Úterý

Probouzíme se do slunného rána. Než se spakujeme, přichází Šimon. Dál pokračujeme ve třech. Máme celkem rychlé tempo. My s Niky máme dnes v plánu ujít něco přes 40 km.

Cesta nás vede hodně lesem. Pak se před námi otevírá město Kaisheim, ve kterém je nádherný klášter. Celé město vypadá, jako by bylo vybudované pouze kvůli klášteru. Šimon se rozhodl, že s námi bude pokračovat až do Donawörthu. Já jsem ztratila napájecí kabel k telefonu. Donauwört je tedy jasná destinace a já doufám, že si tam kabel obstarám. Po příchodu do města zjišťujeme, že je překrásné. Náměstí lemují historické domy. Vše je čisté a upravené. U kostela se loučíme se Šimonem. My jdeme shánět kabel a Šimon ubytování. Jsem na sebe pyšná! mám kabel! (s mojí neznalostí němčiny a angličtiny to bylo trochu komplikovanější, ale poradila jsem si). Další meta je tedy pokořena. Na cestě se člověk neustále učí.

Před rozloučením nám Šimon pomohl zajistit ubytování na ubytovně pro poutníky v Augsburgu (neskutečně moc díííky za to!) na následující den. Pokračujeme tedy dál, abychom tam zvládly zítra dojít.

Přicházíme do Mertingenu. V nohách máme podle garminu 43 km a nemáme místo na stan.

Jsme neskutečně unavené a padá tma. Za chvíli místo ani nenajdeme i kdyby nějaké příhodné bylo.

Najednou naproti přes ulici vylézá z auta kluk a ptá se, jestli něco nepotřebujeme. Domluvili jsme se, že potřebujeme někde postavit stan a on nám nabídl místo ve svém sadu. Zároveň se dvakrát ujistil, že jídlo a vodu máme, jinak že by nám to obstaral... Ten nahoře se o nás o pět postaral + Takže spíme jako v peřince a nad hlavou máme jabloň plnou drobných růžových květů.

8. 5. 2019   Den dvacátý   Středa

Je tepleji než předešlé dny. těšíme se na sprchu a střechu nad hlavou. Dle mapy nás dnes čeká 38 km. Jsme rády, že jdeme ve dvou. Užíváme si to. Trochu nakupujeme v Meitingenu. V Druisheimu nám místní muž otevírá kapli. Když se pokocháme, pokračujeme ke klášteru Holzen. Zde se snažíme dorozumět se starší řádovou sestrou... Umí jen německy. My jen česky :D Moc jsme si nepokecali :)

Během dne občas prší a občas svítí.

Cesta je dlouhá. Na konci už nemůžeme. Niky je neskutečně unavená a já taky. Opět nám garmin naměřil něco přes 40 km. Jediný důvod proč jdeme je, že máme rezervaci na ubytování. Před Augsburgem už se chytám poslední možnosti a začínám zpívat. Na děti na táboře to vždycky zabralo. Zabralo to i na nás. Povzbudilo nás to a dostalo zase do tempa.

Hláškou tohoto dne se stal výrok:"to že do čtyř v Augsburgu nebudeme už víme, ale možná tam dolezeme po čtyřech..." Večer přicházíme do Augsburgu ke kostelu sv. Jakuba a zvoníme na ubytovnu. Jsme v cíli. Sprcha a postel.

9. 5. 2019   Den dvacátý první   Čtvrtek

Dnes Niky odjíždí.

Budíme se na ubytovně. Přeprané věci nemáme suché. V pokoji je chladno. Pomalu se balíme. Víme, že nás čeká loučení. Niky dnes odjíždí do Mnichova a pak do Prahy.

Den strávíme společně ve městě.

U kafe se shodujeme, že ve stanu by se nám spalo lépe :) Je to prostě naše "doma".

V kostele si necháváme batohy a jdeme si prohlédnout město. Niky bolí hlava. Město je ale krásné. Můžeme obdivovat historické budovy, kostely a malá městská zákoutí. Navštevujeme katedrálu. Razítko tentokrát chceme z "poutnického pointu", který otevírá ve čtyři. Jelikož odpoledne prší, zvítězí jako úkryt fast food. Užíváme si náš poslední společný čas.

Razítko, koupě nášivky s mušlí, poslední kroky po městě a na křižovatce se každá vydáváme na svou cestu, za různými cíli a s různými výzvami....

Mě ještě ve městě chytá průtrž mračen a kroupy.

Jdu cca 9 km za město a stavím stan v dešti. Je mi v něm smutno. Nechce se mi spát a ani nejsem unavená. Trávím první noc sama. Během noci občas prší. Chtěla bych, aby ráno svítilo slunce.

10. 5. 2019   Den dvacátý druhý   Pátek

Ráno prší. Balím stan. Celé dopoledne leje jako z konve. Šlapu lesem, ale samotnou mě to nebaví. Chybí mi Niky kecy. Svačina. Stále prší.

Fischach - kostel je otevřený, ale je nějak "nevlídný". Když vyjdu z kostela, neprší. Jde se mi o trochu lépe. Svačím u cesty, dobíjím telefon a suším mokré věci, které jsem prala na ubytovně v Augsburgu. Jsem smutná, ale musím jít dál.

Wollmetshofen - razítko, pítko pro poutníky, krásný kostel. Světlá chvíle v dnešním dni. Začíná se oteplovat.

Nocuji u lesa u Vorderschellenbachu. Suším mokrý stan. Je mi chladno. Všechno je vlhké.

11. 5. 2019 Den dvacátý třetí Sobota

Když vstávám, neprší. Než sbalím stan, začíná opět pršet. Prší celé dopoledne. Chtěla jsem nakoupit v Haselbachu, ale obchod je zrušený.

Nakupuji v Kirchheim in Schwaben, zároveň dobíjím telefon v kostele. Kostel mají pěkný. V obchodě           V-Markt neberou moji kartu. Naštěstí mám ještě hotovost.

Odpoledne přestává na chvíli pršet. Užívám si krajinu a pohled na zasněžené vrcholky Alp. Krávy už mají zvonce. je víc kopců a města se mění na usedlosti. Špatně se mi hledá místo na přespání. Fouká silný vítr.

Nevařím, zalezu do spacáku a doufám, že nebudu v noci chytat stan nebo že mě nebude prudit někdo z domácích.

12. 5. 2019   Den dvacátý čtvrtý   Neděle

Prší. Spíš leje. Balím stan za deště. Hned na začátku špatně odbočím a musím se vracet. Mám promáčené boty, pláštěnka taky drží už jen tak tak. Kalhoty jsou taky mokré.

Trochu jsem se ohřála v kostele v Kirchhaslachu. Odpoledne přestalo chvíli pršet. Pak přeháňky. Kostely jsou otevřené tak napůl. Je zima, cca okolo osmi stupňů a fouká.

Večer se ukazuje slunce. Šlape se mi lépe. Těžko hledám místo na přespání. Jsem u lesa u vesnice Eisenburg. Snad mě nechají v klidu. Venku neprší, ale je chladno. Stan je mokrý, spacák taky. Doufám, že bude zítra svítit. Dnes jsem si vzala poslední suché tričko na spaní. Je mi chladno.

Dnes krize č. 2. - v kostele jsem se zimou skoro rozbrečela. Už by to chtělo teplo a jednu klidnou noc.