Čtení z deníku: Putování do Santiaga a až na konec světa - část druhá
Čtení z deníku holky, která se rozhodla dojít z Prahy až na samý konec světa. Začtěte se do příhod, které na poutníky číhají při čtyřměsíční cestě do Santiaga de Compostela.
22. 4. 2019 Den čtvrtý Velikonoční pondělí
Dnes jsme procházely Rožmitálem pod Třemšínem. Je zde zajímavý kostel sv. Jana Nepomuckého. V infocentru jsme se setkaly s velice milou paní, která nás se zlákala k malé zacházce do Starého Rožmitálu, kam vede Johančina alej. Alej nese jméno po druhé manželce Jiřího z Poděbrad, jenž v Rožmitálu přišla na svět. Starý Rožmitál určitě stojí za navštívení. Nejen, že tu můžete zajít do Cvokařského muzea, ale toto místo je zajímavé především pro fanoušky klasické hudby, jelikož ve zdejším kostele poprvé zazněla slavná Rybova Mše vánoční. Po prohlídce města jsme se vrhly do náruče přírody a zdolaly vrchol Třemšín. Na vrcholu svačinka. Jelikož foukalo, zvedly jsme kotvy a vyrazily ke starému Smolivci. Cestou byl neskutečný vítr, který se do nás v otevřené krajině opíral a bral nám sílu. Došly jsme k Mladému Smolivci a zabydlely se pod korunami borovic. V nohách máme nějakých 25 km.
23. 4. 2019 den pátý Úterý
Dnes jsme se vydaly do Nepomuku.
A "svatý Jeník" si nás pěkně vychutnal (no dobře asi nám celkem jasně ukázal, co by mělo být na této cestě naší prioritou :D )
Celý den jsme se neustále ztrácely a hledaly značení. Velký vliv na to určitě mělo i to, že se nám vybila veškerá elektronika a jako správná moderní "mládež" jsme naprosto pohrdly balit si papírovou mapu, protože "na co, že jo?"
Když jsme konečně dorazily do Nepomuku, byly jsme tak nadšené, že jsme úplně zapomněly, za jakým účel jsme do města šly (nákup a razítko) a rovnou jsme zapadly do hospody na náměstí a nechaly jsme si natočit pivko a vydatné jídlo. Protože nejsme troškaři, stál před námi natočený místní speciál Zlatá kráva - polotmavá třináctka. Dobily jsme telefony a syté a odpočinuté jsme se vykulily ven. Načež jsme zjistily, že íčko i jednota jsou už zavřené... Takže razítko z Nepomuku nám prostě chybí :D
Řekly jsme si, že se mrkneme alespoň k zámku. Značku jsme ztratily hned za náměstím. K zámku jsme nakonec nedošly a ještě jsme se musely vracet na naši trasu. A jelikož pivo a neustálé hledání trasy nás naprosto odrovnalo, zabivakovaly jsme pod šibeničním vrchem hned za Nepomukem - s výhledem na nedobitý zámek... snad příště.
24. 4. 2019 Den šestý Středa
V noci foukal silný vítr a pršelo. Ráno nebylo po dešti ani památky a postupně se během dopoledne začalo klubat sluníčko.
Cesta nás vedla loukami i lesem. Viděly jsme muflony a namlouvající se datly.
Překvapuje mě, že i v té nejmenší vesnici stojí malá kaple. Vesničky jsou tu pěkné a upravené.
Došly jsme do Plánice, kde je krásný kostel sv. Blažeje. Doplnily jsme tu vodu, jídlo i razítko a po oddechu jsme vyšly dál.
Rozhodly jsme se zabydlet se u rybníka u vesnice Habartice. Vypraly jsme si, uvařily jsme večeři a nachystaly ležení. Když tu na nás přišla "kontrola" z vesnice - prý tu mívají pytláky. Popovídaly jsme o cestě a o tom, že můžeme v klidu přenocovat. Spokojeně jsme se zachumlaly do spacáku a zavřely víčka. Dnes budeme spát v klidu.
25. 4. 2019 Den sedmý Čtvrtek
Ráno nás probudily sluneční paprsky. Když jsme se konečně po lenošivém ránu vykopaly, po ujití cca 20 m se otočíme a hle na našem nocovišti stojí kráva! Ještě že nás nepřišla pozdravit v noci :D
Vydaly jsme se směr Klatovy. Klatovy jsou hezké město, které lze brát jako výchozí bod pro jednodenní výlety. Dnes nám udělaly radost paní na íčku, které nám uschovaly batohy a my jsme si tak mohly prohlédnout město bez zátěže. Na íčku jsme také obdržely PRVNÍ OPRAVDICKÉ POUTNICKÉ RAZÍTKO! :D
Po nacpání bříška pizzou a kafíčkem a po nacpání batůžků nákupem v Lidlu jsme se vydaly vstříc novým končinám. Překvapení nás čekalo hned za humny, kdy jsme měly možnost obdivovat kostel a zámek v Bezděkově. Bezděkov skýtá mnohá překvapení a tak, když jsme objevily hospůdku s regionálním pivem, nemohly jsme jinak, než ochutnat. Vybraly jsme si Grizlici - polotmavou dvanáctku. Grizlice dost otupila naše odhodlání pokračovat v cestě, ale nemohly jsme stále najít vhodné místo na přespání. Ležení jsme nakonec rozbalily na louce pod lesem u Vítané.
26. 4. 2019 Den osmý Pátek
Ráno nás probudilo sluníčko, ale než jsme se zabalily, zatáhlo se. Na dnešní den předpověď hlásila bouřky s kroupami, rozhodly jsme se tedy, že si zajistíme ubytování ve Všerubech. Během dopoledne jsme se rozhodly tento plán změnit, jelikož do Kdyně jsme to měly víc jak 15 km a trasa se jevila na mapě jako náročnější, rozhodly jsme se tedy zajistit si ubytování už v Kdyni.
Během cesty do Kdyně jsme potkaly PRVNÍ Camino patník v lese před Modlínem. Niky si během cesty našla svoji poutnickou hůl. Odpoledne už se mraky začaly měnit a dal se očekávat vytrvalejší déšť. Niky ještě ke všemu začala bolet noha. Kdyně nás překvapila ve špatném slova smyslu. Na íčku toho o městě věděli asi tolik co my (což nebylo moc). Město bylo neupravené. Ubytování jsme i přes veškerou snahu nesehnaly. Jídlo jsme si nakonec daly v Pizzerii, kde byla celkem nepříjemná obsluha. Dalším místem, kde se dalo osvěžit se, byl už jen Sportbar. V Pizzerii jsme se s Niky domluvily, že budeme pokračovat až k poutnímu kostelu Svaté Anny. Krajina byla okouzlující. Procházely jsme krásnými samotami. I krávy se divily co tam děláme :)
U kostela mělo být dle mapy odpočívadlo. To co nás čekalo, byl spíš asi 5* hotel. Přístřešek, kde se dal postavit stan, barel s vodou, kadibudky...Prostě kompletní výbava pro klidné přespání. Při příchodu už byl silný vítr. Přesto jsme ještě stihly obdivovat ojedinělou stavbu poutního kostela, který díky kruhovému půdorysu působí naprosto nevšedním dojmem. Když jsme zalezly do stanu, začalo pršet a přišla bouře. Ale o nás se H*spodin opět postaral. Budeme spát v teple a v suchu.
27. 4. 2019 Den devátý Sobota
Ráno už nepršelo, ale většinu věcí máme vlhkých. Nákup ve Všerubech. Hranice s Německem jsme překročily v 11:00 :) Hned za hranicemi se objevuje perfektní značení Jakobsweg. Eschlkam nás uvítal sochou sv. Jakuba na mostě. Město bylo tiché. Pokračovaly jsme do Lemingu, který nás překvapil kompletním servisem pro poutníky - cedule na ubytování, pítko, razítko, prospekty s mapou. Rozhodly jsme se nocovat za Neukirchenem beim Heiligen Blut. U Neukirchenu jsme měly možnost jít po skvěle propracované naučné stezce o zvuku. Zde nás také dostihly mraky. U kostela již oblékáme pláštěnky a odhodlaně se vydáváme dál do kopce za městem. Prší. Kopec je nekonečný. Snažím se Niky (a i sebe) trochu povzbudit: "vystoupáme za tuhle zatáčku a pak už to bude po vrstevnici." Nebylo. Na chvíli přestává pršet. Po namáhavém výstupu jsme na místě, které jsme podle mapy vybraly jako nocoviště. Nacházíme se v nadmořské výšce 925 m v přírodním parku Hohen Bogen. Přístřešek, který tu je, je polorozpořený. Jsme unavené a další vlna deště se ozývá někde nedaleko. Ač nám to nevyhovuje, rozhodneme se přenocovat. stavíme stan pod napůl rozpadlým přístřeškem, když uléháme, začíná pršet a nedaleko se ozývá bouře.
28. 4. 2019 Den desátý Neděle
Vstáváme do chladu a do mlhy v 5:30. Rychle se balíme. Máme obavy, aby nás tu někdo neobjevil. Jakmile zapneme poslední přezku na batohu, prochází okolo nás muž s deštníkem. Naše mysl nedokáže vyhodnotit, kde se tam v tuto hodinu vzal. Nicméně nesnídáme a mizíme. Chceme být co nejdříve pryč z lesa. Cesta z Hohen Bogenu i přesto byla kouzelná. Pomalu se zvedající mlha odkrývala tajemná lesní zákoutí. Cestou jsme měly možnost sledovat mloka, který nám zkřížil cestu (nebo snad my jemu?). Když se dostaneme do údolí, otevřely se nám pohledy na horské vrcholky v mlze. Je zataženo a vlhko. Po skoro probdělé noci jsme unavené.
Přicházíme do Bad Kötztingu. Tíží nás vlhké spacáky a mokrý stan. V Badu nás oslovuje paní, která umí trochu česky. Povídáme si o poutní cestě. Je to velmi milé setkání.
Pokračujeme do Moosbachu. U kostela nad městem začíná pršet. Déšť přečkáváme v kostele, kde nás z barokního interiéru zaujme kazatelna, která působí jako loď s rybáři. Když se vydáme opět na cestu, míjíme inzerát na ubytování, jelikož jsme stále odhodlané dojít až do Moosbachu a najít ubytování tam. Počasí se poněkud umoudřuje. Moosbach je ale k poutníkům nepřívětivý. Proto se vracíme na tábořiště, které jsme minuly cestou. Je to asi 2 km. Nocujeme ve vlhkém stanu i spacáku. Usínáme s myšlenkou, že takové budou minimálně následující dva dny.
