Čtení z deníku: Putování do Santiaga a až na konec světa - část dvanáctá

Čtení z deníku holky, která se rozhodla dojít z Prahy až na samý konec světa. Začtěte se do příhod, které na poutníky číhají při čtyřměsíční cestě do Santiaga de Compostela.

1. 7. 2019   Den sedmdesátý čtvrtý   Pondělí

Budím se celá bolavá. Bolí mě záda, ruce, nohy. Snídáme výjimečně chleba a sýr. Po dlouhé době máme klidné a líné ráno. Snídáme ve stanu. Já jsem si stihla i zacvičit. Vyrážíme až v osm. Cesta je nejprve do kopce, ale pak po rovince a po skalnatém podloží mezi zakrslými duby. Kostel v Labastide-Marnhac je zavřený. Pokračujeme na odpočívadlo před Lascabanes. Zde pereme a obědváme. Porce máme čím dál větší nebo se musíme docpat něčím sladkým. Dnes si dáváme 800g konzervu raviol + sladký toastový chleba, solené oříšky a sušenky. Chybí nám kafe. Pauzujeme dlouho. Předcházejí nás jiní poutníci. Ještě večer přicházíme do Montcuq. Město se nám líbí, ale hlavní kostel je zavřený. Rozhodneme se přespat u města a ráno se do kostela vrátit. Centrum městečka je historické. Jinak vypadá jako každé "etapové" - všude Gîte, restaurace, krámky pro turisty. Zabydlujeme se na louce pod měste

2. 7. 2019   Den sedmdesátý pátý   Úterý

Montcuq - míříme do íčka. Je tam milá paní. Nakupujeme. Kostel je stále zavřený. Po deváté město opouštíme. Naše kroky směřují k Lauzerte. Míjíme sady s meruňkami (mlsáme :) Koupačka v rybníku. Teplota vzduchu je dnes snesitelná.

Stále polemizujeme o městech a o trase. Také o komerčnosti poutnictví. Je tak jiné cestovat s batohem a spát pod stanem a tak jiné přijít do města a jít přespat do Gîte. V Lauzerte ukládáme batohy do kostela a jdeme na kafe do místní kavárny. Číšník je evidentně mimo z toho, že s námi musí mluvit anglicky. Přibližně po hodině se vracíme do kostela pro batohy. Místní farář má evidentně s odložením našich batohů problém. Bohužel naše angličtina není na tak dobré úrovni, abychom se domluvili. Odcházíme s nepříjemným pocitem, že tu nejsme vítaní. Svačíme mimo centrum u hnusného socialistického sportoviště.

Lauzerte na nás opět zanechalo dojem, že opravené je pouze centrum a to pro turisty. Jinak je město neudržované a špinavé. Odcházíme k nedaleké kapli kde v klidu lesa na odpočívadle povečeříme. Taky si tu umýváme vlasy. Pak ještě pokračujeme k rybníku, kde bychom chtěli přenocovat. Nocují tam už ale nějací holanďané. Rozhodneme se pokračovat ještě dál. Místo na spaní nacházíme na poslední chvíli. Už je skoro tma. Stan stavíme u dalšího rybníka, stranou naší trasy. Je to dost "žabák". Do Durfort-Lacapelette to máme jen kousek.

Opět celý večer přemýšlíme a porovnáváme vztah a přístup k poutnictví Němců Švýcarů a Francouzů. Ve Francii se nám zatím moc nelíbí. Jejich povaha je příliš podobná té české, jenže ještě ke všemu jsou arogantní. Na Francii jsem se těšila. Teď se těším až z ní vypadnu.

3. 7. 2019   Den sedmdesátý šestý   Středa

Vstáváme a snídáme u stanu. Vyrážíme po osmé. Den má být opět horký. Dnes nás čeká Moissac. Mě se tam vůbec nechce. Do města nakonec přicházíme po druhé hodině odpoledne. Mají zde veřejnou pračku (takovou "zastávku", kde jsou tři pračky - můžeš si vybrat na kolik kg prádla a podle toho platíš. Pere s ekologickým práškem. Platit lze kartou nebo hotově). Nacpali jsme prádlo do pračky a šly nakupovat. Pro lepší náladu jsme si koupili zmrzlinu (500g neb menší není k dostání). Kafe neměli.... Po spořádání zmrzliny a nacpání vypraného prádla do batohů jsme vyrazili hledat klášter a íčko. Na íčku paní se škrobeným úsměvem. Klášterní kostel byl spíš galerie než kostel.... A opět - centrum samá kavárna, restaurace a Gîte. Lákadla pro poutníky... Co nejrychleji mizíme. Škoda. Klášter je prý nejzajímavější románskou stavbou ve Francii.

Cesta vede podél "kanálu". Spíš je to teda stoka. Zabydlujeme se nakonec na místě, kde se voda při záplavách přepouští z řeky do kanálu. Jsme unavené a přichází bouřka.

4. 7. 2019   Den sedmdesátý sedmý   Čtvrtek

Brzy vstáváme a hned balíme. Snídani dáme až někde později po cestě. Nemám z místa dobrý pocit. Niky vypadá, že se probudila s dobrou náladou. Celkem nám to do Auvillaru šlape. Na íčku jsou celkem milí. V kostele potkáváme restaurátory. Nakupujeme. Niky začíná být unavená a protivná. Dáme si zmrzku a jdeme dál. Začíná být horko. Niky mě štve. Jdu napřed. Nakonec obědváme každá sama. Ona ve vesnici a já u rybníka cca o 7 km dál. Niky přichází tak pohodince - potřebuje nabít telefon přes solární panel, který mám na batohu já :D Já jsem se zatím i vykoupala v bahňáku. Doufám, že jí odpočinek prospěje. Hodně dnes přemýšlím o emailech, ve kterých jsem řešila svoji minulost. Myslím, že na ten poslední už nedostanu odpověď.

S Niky už pokračujeme dál společně. Obě mírně naštvané, ale už uklidněné. Všude jsou pole se slunečnicemi. Procházíme město Flamerens. Nachází se zde reprezentativní hrad Gaskoňska. Je to pěkné městečko. Nakonec stavíme stan u slunečnicového pole za Flamerens. Potřebujeme si obě odpočinout.

5. 7. 2019   Den sedmdesátý osmý   Pátek

Vstáváme bez snídaně a snídáme až na odpočívadle u Miradoux. Dnes má být opět horko. Procházíme kolem slunečnicových polí. Už dozrává ovoce v sadech. Když máme možnost, nějaké si "ulovíme". Odpoledne přicházíme do Lectoure. Je to hezké městečko. Nakupujeme v lékárně. Chtěli jsme rozpustné magnesium. Bohužel naše angličtina je tak chabá, že nakonec odcházíme s magnesiem ve skleněných ampulích :D Dost se pronesou.

Pokračujeme ke kostelu. Tady máme konečně prostor ke ztišení. Při vycházení z kostela nás osloví paní, která nám dává razítko do credencialu a je moc milá. Ještě chvíli odpočíváme v parku a pak zvedáme kotvy směr Marsolan. Na mapě jsme si vybrali pro přespání místo u rybníčku. Po příchodu jsme zjistili, že to je jezírko s bobry (nebo nutriemi). Musíme tedy dál. Stan nakonec stavíme potmě na strništi.

6. 7. 2019   Den sedmdesátý devátý   Sobota

Spalo se nám blbě, jak se dalo očekávat, když spíte na poli. Vstáváme, je horko. Snídáme až cestou. Přicházíme k La Romieu. V katedrále chtějí vstupné. Zklamaně odcházíme. Nechceme platit za vstup do kostela. Nakupujeme colu a město opouštíme. V íčku byla celkem příjemná paní.

Cesta není moc náročná, ale šlape se nám tak nějak "ztěžka". Pauzujeme na louce. Pak pokračujeme ke kapli Sainte-Germaine de Baradieu. Kaple je zavřená, ale dá se tu najíst a vyprat. Zastavujeme. Prožijeme milé setkání s cizí poutnicí. Prý potkává hodně Čechů. Po pauze nabíráme směr město  Condom. Chceme jej zdolat ještě dnes. Ve městě nejprve nakupujeme v Lidlu. Pak se vydáváme do centra. Středem centra je hezký kostel, před kterým stojí socha čtyř mušketýrů. Příjemná je i návštěva místního íčka. Po prohlídce centra se vydáváme za město hledat naše "doma". Musíme jít strašně daleko. Nakonec spíme na pěkné louce.

7. 7. 2019   Den osmdesátý   Neděle

Když vstáváme je příjemný chládek (cca 17 stupňů :)

Snídaně. Klídeček. Pár míjejících poutníků. Vyrážíme směr Montreal. Krajina mě už moc nebaví. Chtěla bych být už alespoň ve Španělsku. Stále čekám na odpověď svého emailu. I když vím, že nejspíš nepřijde. Jsem z těch myšlenek tolik unavená. Jsem asi i dost protivná.

Cestou navštěvujeme Gîte a dáváme si ledovou tříšť. Následně navštěvujeme kapli, kde se setkáváme s podivným mužem, který na nás neustále mluví francouzsky. My mu rozumíme přibližně každou desátou větu. Pokud správně chápeme, mluví o corridě v Eauze. Nechává nás to chladné. Pokračujeme dál. Chceme se ještě dnes dostat do Eauze. Ve městě je ruch, odpadky a hlasitá hudba. Corrida byla zjevně včera. Nenašli jsme kohoutek na vodu. Kostel je zavřený. Jsme unavené. Večeříme na okraji města. následně se zvedáme a jdeme ještě asi čtyři kilometry. Spíme u pole s kukuřicí.