Čtení z deníku: Putování do Santiaga a až na konec světa - část jedenáctá

Čtení z deníku holky, která se rozhodla dojít z Prahy až na samý konec světa. Začtěte se do příhod, které na poutníky číhají při čtyřměsíční cestě do Santiaga de Compostela.

 24. 6.2019   Den šedesátý sedmý   Pondělí

Dnes vyrážíme do Conques. Čeká nás náročný terén.

Conques je nádherné historické městečko. Právem bylo vyhlášeno nejkrásnější vesnicí Francie. Je to jako bychom se propadly do 9-10. století. Prohlídkou města jsme uchvácené. Městečku vévodí středověký klášter. Pokračujeme však dál ke kapli v lesích, ke které vede náročné stoupání. Samotná kaple nás moc nezaujala, ale ten výhled! Ach...to je nádhera.

Cesta dnes stojí za to. Procházíme hezkou krajinou i zpustlými lesy. Potkáváme italského poutníka Konstantina, který vyrážel z Turína :)

Odpoledne si rozložíme karimatky pro odpočinek uprostřed kopce na lesní cestě. Už je nám totálně jedno, kde se složíme :)

Je hrozné horko.

Během odpoledne mě neskutečně bolí nohy. Nakonec zavelím rozbít tábor na louce. Zvedá se veliký vítr. Při stavění stanu nám praskla tyčka. Oheň na vařiči nám kvůli větru nechce hořet. Jsme strašně unavené. Ale nakonec nějak bydlíme.

25. 6.2019   Den šedesátý osmý   Úterý

Vstáváme a stan stojí. Stále hodně fouká. Obě máme debilní náladu. Vstáváme bez snídaně. Musíme dojít do Decazeville. Tam je MC i obchod. Postupně začíná být horko. Cesta je dnes náročná. Když přijdeme do Decazeville, fastfood je ještě zavřený. Jdeme tedy nejdřív nakoupit. Niky je na ránu, já taky. Nákup máme obrovský.

Cesta do MC je za trest. Konečně jíme. Pak návštěva městečka. V íčku - super paní. V kostele mají připravené pohoštění pro poutníky. Krátce se zastavujeme, ale lidé nám tam přijdou divní a tak mizíme.

Za největšího horka stoupáme ven z města. Nad městem se zabivakujeme než přejde největší horko. Opět vycházíme okolo páté.

Navštěvujeme kostel v Livinhac-le-Haut. Hledáme zde kohoutek s pitnou vodou. Přicházíme ke Gîte, kde nabíráme vodu a chvíli posedíme. Jsme za atrakci. Paní, která Gîte vede je z nás úplně vedle, stejně jako příchozí poutníci - skupinka mužů okolo padesátky. Dostáváme pití i sušenky na cestu. Píchneme si špendlíček do místní nástěnky :) podle místa, odkud jsme vyráželi. Z Prahy tudy ještě nikdo nešel :) Hraji na ukulele. Je z toho strašně super podvečer.

Musíme však ještě pokračovat dál. Vydáváme se ke kapli, kde chceme přenocovat. U kaple zjišťujeme, že to nebude možné a tak tu alespoň povečeříme. Okolo nás létá obrovský roháč. Je nádherný.

Nakonec byl dnešní den krásný a usínáme pod širákem s dobrým pocitem i náladou. Těší nás, že vždycky potkáme někoho, kvůli komu se chceme usmát. Ráno máme v plánu vstát brzy.

26. 6.2019   Den šedesátý devátý   Středa

Vstát brzy se nám nepodařilo. Vyhrabali jsme se až po sedmé. Jdeme k rybníku s vidinou koupání. Zadařilo se. Koupačka a snídaně. Den jako vymalovaný. Pokračujeme v cestě. Je horko už dopoledne.

V půl jedné došlapeme do Figeacu. Je to pěkné historické město s přímořským nádechem. Má úzké křivolaké uličky, lemované domy s barevnými okenicemi. Dolní kostel má hezký interiér, horní kostel je zavřený. Zabydlujeme se v parku. Je takové horko, že se nedá jít. Ve stínu je 38 stupňů.

Na ochlazení nakupume jídlo v obchodě Casino. Znovu vyrážíme v pět, totálně vypečené. A ještě jdeme po špatné značce. Musíme se vrátit. Následně nás čeká prudké stoupání z města. Je šílené horko. Každé tři kilometry dáváme odpočívací pauzu. Tak přicházíme do Faycelles. Dobíráme vodu a večeříme. Vzduch konečně začíná chladnout. Obě jsme hotové. Po regeneraci jdeme hledat místo na spaní. Trasa je přeznačená. Nakonec se zabydlujeme na louce pod balíkem sena, za osadami.

Domy jsou tu už jiné. Připomínají mi toskánský styl. Kamenné střechy vystřídaly pálené tašky. Pastviny pak pole nebo vinice. Viděli jsme jezevce a roháče.

Nebe se zatahuje. Uvidíme jestli nezmokneme. Spíme pod širákem.

27. 6.2019   Den sedmdesátý   Čtvrtek

Vyrážíme bez snídaně v 6:30. Snídáme po přibližně třech kilometrech u rybníčka, ale koupat se v něm nedá.

Je horko už od rána. Cesta je naštěstí dost krytá stromy. Okolo poledne je teplota na 38 stupních ve stínu. Zabydlujeme se na odpočívadle. Je vedro k zalknutí. Usínáme, musíme tu vydržet minimálně do pěti hodin. Do Cajarcu to máme přibližně 13 km. V pět se vydáváme znovu na cestu. Stále je šílené horko. Cesta nás vede vypálenou přírodou, která se po požáru teprve vzpamatovává. Máme málo vody a žádný stín.

V Cajarcu Niky zjišťuje, že jí 400 g čokolády vyteklo do batohu. To nám mění plány. U řeky pereme věci i batoh a večeříme, ač jsme původně chtěli jít dál. "Domorodci" se nám zdají být nepříjemní. Potkáváme ale moc milou Španělku, která se do města přistěhovala. Umí česky "dobrý den" :) přináší nám úsměv na tvář po nevydařeném dni.

Cajarc je krásné, opravené a udržované historické město, které žije z poutnictví, ale poutníky tu asi moc v lásce nemají. Je to jako české maloměsto. Farář, ke kterému jdeme pro razítko se s námi skoro ani nepozdravil. Ještě večer zvedáme kotvy. Jdeme podél řeky až na poloostrov, kde se zabydlujeme na odpočívadle. Dáváme si slivovici jako Mojito. Pozdě večer uléháme s myšlenkou, že se ráno vypravíme ještě dřív.

Mamka mi během dne píše zprávy z domova. Můj kamarád leží v nemocnici s těžkými popáleninami a je na tom velmi špatně. Obratem mu píšu alespoň sms. Snad ho potěší.

Těšíme se, až budeme z Francie venku.

28. 6. 2019   Den sedmdesátý první   Pátek

Budík zvoní ve 4:15. Je tma. Musíme počkat na trochu světla. Ve 4:45 začínáme balit. Vyrážíme v 5:20. Cílem je výstup na kopec nad Caillac. Má tam být odpočívadlo. Teplota je šílená už teď. Není to ráno jako u nás v Čechách. Jsme jako ve skleníku. Teplo a divně lepkavý mokrý vzduch.

Odpočívadlo na kopci sice je, ale peče tam. Snídáme na křižovatce v lese.

Cesta do Saint Jean-de-Laur vede převážně lesem (dubovým a nízkým). Po cestě potkáváme malé kamenné kruhové stavby. Procházíme geologickou rezervací. Saint Jean-de-Laur je malé městečko. Přicházíme v poledne na etapy. Niky potřebuje víc odpočívat a já už potřebuji být v cíli. Scházíme se v obchodě. Pak íčko a odpočinek v kostele. V jednu se přesouváme obědvat za město a čekáme až schladne vzduch, ikdyž dnes není tak úmorné horko jako včera (asi jen 36 stupňů). Žerou nás mravenci. Dáváme si lehký salát s tuňákem a zakysanou smetanou. Jako desert máme nektarinku se zakysankou :)

Francie je pro nás zatím dost nepřívětivá. Znovu se zvedáme v šest a vydáváme se na cestu, která vede mezi kamennými zídkami a dubovými lesy. Rostou tu lanýže. Často zastavujeme. Jinak se to ani nedá. Asi v deset přicházíme do Varaire. Doplňujeme vodu a jdeme spát na louku za město.

29. 6. 2019   Den sedmdesátý druhý   Sobota

Noc byla strašná. Komáři a mlha. Vstáváme ve 4:30 totálně mokré a pokousané. Cca po hodině chůze zastavujeme na snídani. Cesta opět vede dubovými lesy. Je tam jako ve skleníku a nedýchatelno. U Vaylats je divně značená trasa. Nakonec přicházíme do městečka a dáváme si kafe. Pak hledáme značení trasy. Nejspíš jdeme na Toulouse. Musíme se vrátit na naši trasu.

Odpoledne trávíme u Lac de Marcenac! Nedá se v něm koupat. Vypadá jako uzpůsobený na chov žab :) , ale je tu stín, odpočívadlo a snad díky vodě o trochu chladněji než v okolí.

V půl šesté opět vyrážíme na cestu. Nemáme skoro žádnou vodu na pití a čeká nás minimálně 5 km k civilizaci. Naštěstí jsou podél cesty remízky, které cestu ochlazují. Vracíme se tak zpět na naši značku.

U prvního domu po pěti kilometrech prosíme o vodu a plníme všechny lahve. Pak večeře. Po dalších dvou kilometrech potkáváme krásné poutnické odpočívadlo. Bohužel nikde v mapě jsme ho nenašli uvedené. Zabydlujeme se 21:15 u Le Pech. Jsme unavené a hned usínáme.

30. 6. 2019   Den sedmdesátý třetí   Neděle

Nezvládáme vstát brzy. Vylézáme až okolo půl šesté. Snídani máme naplánovanou na odpočívadle u městečka Flaujac-Poujols. Když tam přicházíme, shledáme se s poutníkem, kterého vídáme už několikátý den. Po snídani vyrážíme dál. Míříme na Cahors. Je to ještě 10 km. Všude je mlha a drobně mrholí. Ale zase není tak šílené horko. Než vkročíme do města "nedělně" se oblékneme do šatů :) V Cahors nás vítá "point pro poutníky". Dostáváme info co můžeme ve městě vidět. Těšíme se na prohlídku bez batohů, ale nejprve obstaráme nákup. Po nákupu uložíme batohy na íčku.

Prohlídka nás trochu zklamala. Místa, na která jsme byli upozorněny, byla opravená, ale jinak je město špinavé. Je v něm málo stínu a vody a co nás úplně porazilo bylo, že lavičky jsou vždy umístěny tak, aby nebyly ve stínu. Středem města je náměstí, které je celé vydlážděné a nejsou na něm rostliny. Jediný "živý" prvek - kašnu, zakrývá pomník. Balíme se a hledáme místo na oběd. Jdeme za historický most k řece. Místo je jakoby upraveno pro odpočinek, ale je zanedbané. Nicméně uléháme pod koruny lip. Jsou tu všudypřítomní mravenci. Bojujeme s nimi už několik dní. Jsou všude. Obědváme mozzarellu se zeleninou a čekáme než opadne teplota.

Znovu vyrážíme po páté, je na chcípnutí. Francie hlásí teplotní rekordy. Předevčírem padl teplotní rekord v Montpellier - poprvé ve Francouzské historii zaznamenala země teplotu nad 45 stupňů. Stoupáme do kopce, který je vlastně skála porostlá drobnými křovinami. Těžko se nám hledá stín. Cesta nám jde pomalu. Směřujeme do vesnice Saint-Julien. Zde je značená změna trasy. Svačíme a dobíráme vodu. Nakonec se vydáváme po novém značení a zabydlujeme se za vesnicí. Jsme vyčerpané z horka, unavené z cesty a vyřízené ze změny počasí. Večeře. Spánek už v 21:00.