Čtení z deníku: Putování do Santiaga a až na konec světa - část osmá

Čtení z deníku holky, která se rozhodla dojít z Prahy až na samý konec světa. Začtěte se do příhod, které na poutníky číhají při čtyřměsíční cestě do Santiaga de Compostela. 

3. 6. 2019   Den čtyřicátý šestý   Pondělí

Ráno líně vstávám. Dávám si na čas a vyrážím až okolo půl osmé. Je horko.

Přicházím do Frangy. Městečka s líným tempem života. Nakupuji zde. Jsem překvapená, že nemají instantní kávu v sáčcích. Pokračuji dál směrem ke Rhôně. Na jejím okraji jsou lužní lesy. Je to problém kvůli přespávání. Těžko se mi hledá místo. Lužní lesy ani břehy Rhôny se mi nelíbí. Dopoledne jsem procházela ještě horskými vesničkami a to byla krása.

Stavím stan na podmáčené louce a jdu spát.

4. 6. 2019   Den čtyřicátý sedmý   Úterý

Vstávám brzy, ale trochu lenoším. Nechce se mi dnes šlapat. Balím bez snídaně asi v půl sedmé. Stan mám kompletně oblezlý slimáky. Je to hnus. Snídám až na odpočívadle cca za 3 km. Celé dopoledne jdu lužním lesem.

Odpoledne jsem vystoupala do vesnic nad Rhônou. Zde už se začínají objevovat pověstné vinice. Je to nádherná krajina. Procházím vinicemi na kamenitém podloží a za nimi se tyčí hory. Domky jsou kamenné a popínají je kvetoucí rostliny - většinou růže. Je horko a zem je vyprahlá. Na vinicích už je znát náznaky šťavnatých plodů. Jsou tu zralé třešně a jahody. nejvíce vinic je u městečka Jongieux. Cestou potkávám poutníky.

Dnes jsem poprvé od počátku cesty volala domů. Táta má narozeniny.

Nakoupila jsem v městečku Yenne a vystoupala ke kapli nad městem. Kousek pod kaplí byl pěkný plácek - moje "doma" pro dnešní noc. Už jsem zalézala do spacáku, když jsem uslyšela hlasy. skupina asi tak deseti lidí. Zneklidnělo mě to. Místo byla chráněná oblast. skupin prošlo více, ale nic se nedělo.

Tento večer jsem opět měla pocit, jako bych tuto chvíli už zažila. Jako kdybych šla cestu znovu. Tento pocit mám už poněkolikáté.

Nákup v Carefouru je dost za trest, pokud je člověk rozmazlený ze Švýcarska. Fascinuje mě, že nemají jednotlivě balené skoro nic. Jogurty po čtyřech, sušenky a čokolády po třech. Instantní dehydrované jídlo nevedou. Musela jsem nakoupit plechovky a ty se dost pronesou. Instantní vločkovou kaši a instantní kafe, které je jednotlivě balené v sáčcích jsem také nenašla.

Zároveň je potřeba nakupovat na více dní. Obchody nejsou moc časté. Cestu bude potřeba více promýšlet. Otravuje mě to.

5. 6. 2019   Den čtyřicátý osmý   Středa

Vstávám a balím. Na snídani se přesouvám k nedaleké kapli. Dávám si na čas a na cestu vyrážím až v 7:30. Cesta je do kopce, ale krásným lesem s občasnými vyhlídkami. Značení je dobré. Nyní jdu po GR 65. Jinak je cesta značená jako Via Gebennensis. Mám čas přemýšlet i lenošit. Jelikož jsem včera nakoupila, mám těžký batoh. Nabírám i více vody. Není tu příležitost tak často vodu dotankovat. A jak je teplo mám i větší odběr.

Během dne se oteplilo na 30 stupňů ve stínu. Cesta mě vedla převážně lesem, takže to bylo ještě celkem příjemné. Prošla jsem malými vesničkami a na noc jsem se zabydlela na louce před Saint Genix-sur-Guiers. Nemám moc ujito, ale jelikož v Le Puy mám být až 15.6. můžu si dovolit lenošení. Nakonec jsme se s Niky domluvily, že se sejdeme právě v Le Puy. Válím se na louce a odpočívám. Zlomila jsem si lžičku o plechovku raviollek.

Stavím stan s očekáváním bouřky, snad bude všechno v noci OK.

Přemýšlím nad dnešní cestou. Z jedné vyhlídky byl vidět na protějším kopci hrad. Zjišťuji, že se jedná o pevnost, která se později změnila na klášter Chartreuse de Pierre-Châtel. Byl to velmi působivý pohled.

6. 6. 2019   Den čtyřicátý devátý   Čtvrtek

Rána si dělám poslední dobou lenošivější. Nechce se mi vstávat. Dnes jsem vyšla opět až okolo půl osmé. Je zataženo. Směřuji do les Abrets do mekáče. Mám v plánu obstarat si tam lžičku :) Od začátku dne se mi jde dobře. Postupně začínám být unavená a bolí mě svaly. Začíná pršet. Během dne jsem 2x sešla z cesty.

Mekáč vyřešen - lžička taky. Pokračuji opět za slunečného počasí. Les Abrets se mi hodně nelíbí. Je to špinavé město, které působí nevlídně. Hodně dnes přemýšlím o své práci, o tom co bych chtěla dělat a kde bych chtěla být třeba za pět let.

Dnes bydlím u Valencogne.

7. 6. 2019   Den padesátý   Pátek

Při vstávání si dávám načas. Vyrážím až 8:15. Okolní krajina mi hodně připomíná Vysočinu. Je neobvykle chladno, ale nevadí mi to. Jde se příjemně.

Hodně přemýšlím o sobě, o lidech v mém okolí, o tom co jsem mohla udělat jinak, nebo co jinak udělat mám. Když přemýšlím, nesleduji značky :) 2x jsem si zašla. Několikrát byla cesta přeznačená. Procházím vesnicemi, ale nezdržuji se. Chci nakoupit v Le Grand-Lemps. Měl by tam být Spar. Jak se po příchodu dovídám - není tam. Musím vyřešit jak to udělat s jídlem. Skoro žádné už nemám a koksíky na vaření už taky ne. Došlo mi, že jsem si návštěvu Decathlonu naplánovala na neděli, kdy mají zavřeno. Musím přeplánovat následující dny.

Ještě ke všemu se zvedá vítr, který víří prach ze sena a pyl. Začíná se mi projevovat moje alergie. Kýchám a bolí mě oči a hlava. Jsem unavená.

Rozhoduji se rychle. Dojdu k jednomu rybníčku za lesem. Nezastaví mě ani oplocená cesta. Vydávám se nízkým lesem. Jenže jsem zapomněla, že lesy tu nejsou takové jako v Čechách. Jsou plné ostružin a jiných pichlavých rostlin. Napadne mě, že pohádka o Šípkové Růžence je původem určitě z Francie. Když se probojuji skoro k jezírku vidím na břehu chatku. Zde přenocovat nemůžu. Čeká mě tedy pichlavá cesta zpět.

Nakonec jsem zakotvila na cestě vedoucí k pastvině schované za polem s obilím. Je to tu hnusné, ale ukryté. Můžu tedy brzy postavit stan.

Vařím na dřevě, abych měla koksíky na horší časy. Jsou tu pavouci a jiná havěť. Uvidíme jak s pavouky na stanu budu ráno balit. Jsem u vesnice La Frette.

8. 6. 2019   Den padesátý první   Sobota

Vstávám a vydávám se do La Côte Saint André, jelikož by tam měly být potraviny. Ráno je chladné, ale svítí slunce. Postupně se otepluje. Přes noc pršelo a vzduch je příjemný. Do obchodu to mám cca 8 km. Cesta je občas přetrasovaná.

Nakupuji. Potkávám milé lidi, kteří mi popřáli šťastnou cestu. Pro mě to znamenalo komunikaci ve francouzštině :D

Snažím se najít nějaké hezké místo na oběd. Nic moc nenacházím. Nakonec se zabydluji na pauzu na louce ve Faramans. Následně odpočívám před Pommier de Beaurepaire. V této vesničce jsem doplnila vodu a své bydlení jsem rozbalila kousek za ní.

Po celou dnešní cestu jsem mohla sledovat Alpy. Krajina pod mýma nohama už začíná být víc rovná a jsou na ní táhlá pole, většinou s obilím.

Celý den jsem přemýšlela nad ptákovinami :D Jsem nějaká mimo.

9. 6. 2019   Den padesátý druhý   Neděle

Probouzí mě déšť. Teda spíš myšlenka, že jsem včera večer nevypnula stan... Vstávám, abych si uvařila kafe a kaši a zabalila stan dřív, než proprší. Vyrážím celkem brzy, v dešti.

první útočiště je kostel v Revel-Tourdan. Překvapuje mě, že je udělaný trochu jako galerie. U vystavených obrazů jsou popisky. Zdržela jsem se tam a trochu dobila telefon.

Dnes hodně pršelo, ale déšť chodil ve vlnách. U Bellegarde Poussieu jsem se dostala do bouřkového mraku. Po něm zůstala jen mlha. Zajímavé bylo, že mlha byla pouze na jedné straně mé cesty. Na druhé straně jsem měla krásný výhled do údolí a na Alpy.

Odpoledne scházím z trasy, protože musím do Decathlonu. Stan nakonec stavím v lese, i když je nedaleko odpočinkové místo. Nějak dnes nemám náladu na lidi a raději budu mít ostružinu v předsíni. Možná už jsem dlouho sama. Začínám si vymýšlet příběhy a často jdu jako v polospánku. Cítím se celkem unavená. Psal mi Václav, že by se zastavil. Tak uvidíme jak to dopadne.