Čtení z deníku: Putování do Santiaga a až na konec světa - část devatenáctá
Čtení z deníku holky, která se rozhodla dojít z Prahy až na samý konec světa. Začtěte se do příhod, které na poutníky číhají při čtyřměsíční cestě do Santiaga de Compostela.
9. 8. 2019 Den sto dvacátý druhý Pondělí - Fisterre
Vstáváme později - 8:00. Jsme unavené a máme neskutečně bolavé nohy. Přesto balíme a vydáváme se směr Fisterre. Chceme ujít 40 km. Terén je náročnější než jsme čekaly. Cesta nám plyne pomalu. Tělo bolí. Často musíme odpočívat. Nákup v Negreira. Tam také obědváme v parku. Mají tam zajímavou historickou bránu, která je propojená asi s hradbami a s kostelem. Hradby asi sloužily jako obchůdky.
Z města odcházíme a u kostela nad městem na chvíli uléháme. Po odpočinku pokračujeme dál. Cesta nás moc nebaví. Přehodnocujeme plán dostat se na konec světa 20.8. a zabydlujeme se před O Cornado. Jsme totálně hotové.
20. 8. 2019 Den sto dvacátý třetí Úterý - Fisterre
Budíme se do slunného dne. Bolí nás obě nohy. K cíli jdeme už jen silou vůle. Moc ji nesledujeme. Občas jdeme po silnici, občas lesem. Chtěly jsme nakoupit v Olveiroa, ale obchod tam není. Pár věcí kupujeme v Albergue. Snad to bude stačit. Pokračujeme dál. Začíná dost silně foukat. Potřebujeme se dostat až k moři. Je těžké najít místo na stan. Potřebujeme spát před městem Cee. Za něj bychom se nedostaly. Zároveň strašně fouká. Máme strach, že nám vítr stan zničí. Hledáme nějaké závětrné místo. Už se smiřujeme s místem na cestě vedle "čůracího plácku", když Niky objeví plácek v lese mezi stromy, akorát tak na stan. S čelovkou stavíme stan a hned usínáme. Jsme grogy a už chceme být v cíli.
21.8.2019 Den sto dvacátý čtvrtý Středa - Fisterre
Vstáváme brzy. Na Fisterre je to ještě minimálně 15 km a my tam potřebujeme dorazit během dopoledne. Obě jsme už podrážděné a unavené. Jdeme víceméně každá sama. Procházíme Cee. Město ještě skoro spí. Spěcháme. Před polednem přicházíme k pláži u Fisterre. Potkáváme skupinku Slováků. Vyměníme si zážitky z cesty.
Poslední část se rozhodneme dojít po pláži. Je nádherná. Plná mušlí. Martin nám jde naproti. Setkání je nádherná chvíle. Jdete do cíle a víte, že tam na vás někdo čeká. Je teplo, ale fouká vítr. Krásné setkání s Martinem a to nejen proto, že nám obstaral svačinku :) Konečně normální jídlo. Svačíme na pláži, sbíráme mušle, povídáme. Užíváme si společný čas. Je to nádherná část dne.
Stavím želvu z písku :D
Pak vyrážíme k majáku. Cesta nám nějaký čas zabere. Je to cca 4 km. U majáku je spoustu lidí. Cvakneme nějaké fotky a vracíme se pro "diplom" za absolvování cesty Santiago - Fisterre. Máme štěstí. Zrovna zavírají, ale nás ještě odbaví.
Organizace u auta a hurá do Santiaga. Zde nás také čeká vyzvednutí hlavního "diplomu". Odbavovací systém je dost vychytaný. Vyzvedneme si pořadové číslo jako na poště. Dle údaje na kartičce s číslem zjistíme, že máme cca 2 hodiny čas. Dá se čekat ve stinné zahradě místní kanceláře, ale my se vydáváme do města. Využijeme toho, že se pořadí dá sledovat i přes telefon. Míříme ke katedrále. Je pod lešením jelikož probíhá kompletní oprava. Interiér je částečně přístupný. Ke hrobu sv. Jakuba se nedostaneme. Fronta a stavební omezení nás odradily. Pokračujeme na jídlo do fastfoodu a nakupujeme nezbytné drobnosti - pohlednice a památeční předměty. Užíváme si atmosféru města. Pak hurá na poutnickou mši. Normálně by byla v katedrále, ale jelikož probíhají restaurátorské práce je přesunutá do jiného kostela. Z tohoto důvodu nemáme ani možnost vidět známou obrovskou kadidelnici. Na tu se budeme muset zajít ještě někdy příště podívat :)
Nakonec je mše hodně bez atmosféry. Po kázání naštěstí zjišťujeme, že je čas vyrazit pro osvědčení. Zde čekáme ještě asi půl hodiny než přijdeme na řadu. Vyzvedneme krásná osvědčení a hurá na Muxiu. Chceme stihnout západ slunce.
Úplný západ jsme nestihli. Ale místo je to úžasné. Kostel stojící na skalnatém ostrohu nad oceánem a pak už jen voda.... Někdy se sem chci určitě vrátit. Je silný vítr. Fotíme a pak už šup do auta a po dopití posledního doušku domácí slivovice, kterou jsem donesla v batohu až z Čech, vyrážíme na cestu domů.
Cestou se ještě zastavujeme ve městečku Irache. Navštívíme expozici místního vinařství, nakoupíme nějaké domů a to už je rozloučení se Španělskem.
České hranice přejíždíme 23.8. 2019 o půlnoci. Niky vyložíme doma asi ve dvě ráno. Rodiče na ni čekají. Jsem šťastná, že jsme doma. Cesta byla náročná. Neskutečně nám otekly nohy a celé tělo hrozně bolelo. Já jsem se shledala s rodinou 23.9.2019 v 11:00. JSEM DOMA.