Čtení z deníku: Putování do Santiaga a až na konec světa - část šestnáctá
Čtení z deníku holky, která se rozhodla dojít z Prahy až na samý konec světa. Začtěte se do příhod, které na poutníky číhají při čtyřměsíční cestě do Santiaga de Compostela.
29. 7. 2021 Den sto druhý Pondělí
Vstáváme v klídečku. Prošvihly jsme východ slunce na mořem :( snad ho ještě někdy chytíme. Vyrážíme bez snídaně s tím, že se najíme u pláže. Scházíme do Islares. Nakupujeme v místním krámku u campu a snídáme tam kaši a kafe. Jdeme na pláž. Je to krásná malá plážička a jsou na ní vyplavené mušle. Ještě je uhlazená díky přílivu. Neodolám, oblékám plavky a lezu do vody. Je to super pocit lehnout si jen tak do vln. Ale ještě je chladno. Tak rychle ven a vyrazit na cestu. Ta vede podél silnice. Pokračujeme už od rána s nechutí. Časem trasa od silnice odbočí. Je sice špatně značená, ale jde celkem klidnými místy. Nesouhlasí s žádnou cestou naznačenou v našich mapách.
Nakonec je cesta celkem pohodlná. Vede po lesních cestách. Občas potkáme vesnici. Obědváme na odpočívadle. Je fajn najíst se zase jednou u stolu. Značení nás dovedlo až na útesy. Cestou potkáváme neskutečně nešťastně vypadající zvířata. Nejhorší pohled je na koně, kteří jsou jednotlivě uvázaní na provaze ke kolíku. Nemají možnost schovat se pod strom do stínu nebo pod nějaký přístřešek. Prudké sluneční paprsky pálí i nás.
Nad útesy vidíme orli. Je to konečně pohodová cesta nad vodou.
Scházíme do Lareda. Ve městě navštěvujeme katedrálu. Vstup je pro poutníky s credencialem zdarma. Uvnitř nás zaujme krásná vitráž. Odtud pokračujeme přívozem do Santoña. Jelikož je již pozdě, městem jen procházíme a zabydlujeme se v miniparku na městem. Je to těsně před campem, kde bude ubytována asi většina poutníků. Stavíme "alternativní" teepee - tropiko házíme přes lavičky. Stále přicházejí krátké přeháňky. Zalézáme pod lavičky a doufáme, že nás nikdo nebude rušit.
30. 7. 2019 Den sto třetí Úterý
V noci dost pršelo. Vstáváme polomokré, unavené a nevyspalé. Stavba alternativních teepee chce ještě vychytat. Snídáme a zahříváme se. Postupně se začínají trousit poutníci, kteří nocovali ve městě. Vyrážíme taky.
Cesta je špatně značená. Chvíli jsme šly po červené, která vede po útesech. Je to cesta s krásnými výhledy a zajímavou okolní přírodou, ale potkávaly jsme příliš mnoho lidí. Značka mušle se různě objevovala a zase mizela. Odpoledne jsme šly opět po asfaltu - silnice a neznačené trasy. Teda značené, ale někde úplně zvláštně. Camino se mělo v Noji odpojovat. Šly jsme po červené. Pak najednou trasa, která nás svedla do Isla - Arnuero - Iglesia de Santa Maria - a jsme zase na červené... Potřebujeme ještě nakoupit. Takže scházíme ze značení a vydáváme se do Ajo. Z Ajo nabíráme směr k oceánu. Spíme na útesech nad campem u Rucieras.
Po zachumlání do spacáku ještě hodnotíme den. Byly jsme dnes rozladěné ze špatného značení a ze setkání s farářem v kostele, který vypadal, že by nás z kostela nejraději vyhodil. Pozitivní na celém dni bylo ráno, kdy jsme si daly na pláži kafe a procházku.
31. 7. 2019 Den sto čtvrtý Středa
Vstáváme na útesech. Pod námi jsou surfaři a chytají vlny. Vedle nás je ještě jiný stan. Snídáme studenou snídani a už v osm jsme na cestě po útesech. Je to nádherná trasa, jen Španělé fakt nevychytali branky u ohrad a staví tam přechodové žebříky. U jednoho jsme si musely přendávat zvlášť batohy. Značení je i tento den nějaké záhadné. Ale nakonec přicházíme k plážím před Somo. Pláže jsou krásné a zlákají nás ke koupání i přesto, že jsou obrovské vlny. Svlažíme se a do Somo dojdeme už bosky po pláži. Chytáme přívoz a vezeme se do Santander. Okamžitě u přívozu nacházíme značku a nabíráme směr, abychom se asi po třech kilometrech odpojily a zamířily do fastfoodu - jídlo + wifi + elektro. Prostě pohoda a civilizace :) Nákup nakonec zavrhujeme. Mám dost bolavé nohy a musíme se dostat ještě za město. Spíme za Santa Cruz de Bezana.
1. 8. 2019 Den sto pátý Čtvrtek
Ráno prší. spíme do 7:30. Snídaně není. Vaříme ji v Mompia. Odsud pokračujeme do Boo de Piélagos. Zde se napojujeme na naši známou červenou, abychom došly do Mogro. Cestou jsme však opět zabloudily na nějaké jiné značení. Zároveň nás tato trasa zavedla do míst, kde jsme měly potíže s majitelem pozemku, jelikož jsme prý na soukromém pozemku, kudy cesta nevede. Omluvily jsme se, majitel nás nakonec z pozemku pustil a my se snažíme vyřešit, kde se stala chyba, aby se už neopakovala. Značení v této oblasti moc nechápeme. Značka vždycky zmizí a pak se někde zase objeví. Nebo se objeví někde, kde podle naší mapy vůbec nemá být. Je to taková loterie. Znovu jsme si zašly cestou do obchodu v Mogro, ale nakonec jsme se tam dolopotily. Prodavačka asi neměla svůj den. Obědváme u kostela, který je již standardně zavřený. Po jídle a odpočinku se vracíme na modré značení - na mušli. Cesta vede jak jinak než po asfaltu a hnusné silnici. Potkali jsme tři poutníky. Jeden se divil, že jdeme odjinud. Také přišel na křižovatku po značení camina. Druhý nám připomněl Šimona, který s námi šel na začátku cesty. A třetí si chtěl povídat, chudák, měl smůlu, že narazil na nás dvě.
Jsme kousek před Altamirou. Nocujeme za Viveda a zítra plánujeme jít do muzea v Altamiře.
2. 8. 2019 Den sto šestý Pátek
Vstáváme a jdeme do Altamiry. Procházíme ještě spícím městem Santillana Del Mar. Je to krásné historické město s kostelem a klášterem. Jsme tam brzy, takže nečekáme na otevření těchto památek a míříme rovnou do muzea Altamira. Tam nás vítá fronta tak na 20 minut. Při koupi vstupu se dozvídáme, že vstup do repliky jeskyně máme až za 50 minut. Ukládáme tedy batohy do šatny a jdeme na kafe. Expozici si chceme prohlédnout v klidu později. v 11:45 jsme připravené a v 11:50 nás pouští do "jeskyně". Prostor je přesnou replikou jeskyně, která se nachází na pozemku muzea. Vstup do původní jeskyně je velmi omezen (vstoupit do jeskyně může 1x týdně jedna skupina o maximálním počtu 5-ti lidí). Toto opatření vzniklo poté, kdy musela být jeskyně v roce 2002 uzavřena, protože vysoká návštěvnost původní malby skoro zničila. I přesto, že navštěvujeme repliku, jsme unešené. Stropy jsou dokonalou replikou jeskynních maleb. Trochu nás ruší panely se světly, které mají nejspíš zlepšit plynulost prohlídky. Kresby jsou úchvatné. Expozice dále obsahuje informace, jaké nástroje se používaly a jak se jeskynní kresba vyvíjela. Jsou zde uvedené i informace o objevení jeskyně. Zaráží nás, že obsluha má potíže mluvit anglicky. V areálu je dále dům původní expozice. V něm je umístěná výstava o tom, jak vznikal nový pavilon. Vchod do jeskyně v areálu je označený, ale nedá se k němu dostat příliš blízko.
Jsme mile překvapené z výše vstupného - 3 euro dospělý, 1,5 euro dítě/student. Areál je celkem rozlehlý a je utvořený jako park. Místo je perfektně připravené pro návštěvy rodin s dětmi - a to i s těmi s kočárkem. Oceňujeme i perfektní přístup ze strany personálu.
Z muzea nabíráme směr Novales, kde se chceme opět napojit na značení. Cesta je to pěkná - lesem a po pěšině. Žádný asfalt. Nakonec tedy přichází úsek po silnici, ale celkem se to dá. U Novales mají okrasnou alej z pomerančovníků a všude tam rostou citronovníky.
Dříve nejspíš vedla cesta právě tudy. Nyní potkáváme dvě dámy, které nás přívětivě, ale důrazně navádějí na trasu vedoucí po hlavní silnici a která město obchází. Když přicházíme do Cóbreces a někdo nás opět směřuje na hlavní trasu (je tu značená i alternativa) už jsme podrážděné. Jdeme si odpočinout na pláž. Panorama města slibuje zajímavé stavby, ale my na ně nemáme náladu. Kostely budou stejně zavřené. Pláž je špinavá a zatahuje se obloha. Večeříme na útesech nad pláží.
Nakonec spíme na louce kousek od Liandres. Vidíme západ slunce.
3. 8. 2019 Den sto sedmý Sobota
Ráno se probouzíme a kouká na nás sluníčko. Snídáme přesnídávku a vyrážíme do města Comillas. Místo je proslavené vilou od Gaundího. Dle průvodce je to jeho třetí nejlepší stavba. Bohužel k prohlídce se otevírá až v jedenáct. To je na nás pozdě a tak nečekáme. Ve městě je více zajímavostí (kašna také od Gaundího), ale vstupy do expozic jsou celkem drahé a otevírací doba je pozdě. V íčku si tedy vezmeme razítko a pokračujeme. Hodně jdeme po silnici. Přicházíme do San Vicente de la Barquera. Ve městě je možné shlédnout historický most přes záliv. Místo je zajímavé tím, že při odlivu se pod mostem odkrývá dno zálivu. Je tu živo. Nakupujeme a pokračujeme dál. Krajina se začíná měnit. Objevují se malé vesničky a samoty. Přibývají kopečky a pohoříčka ve výhledech. Asturie začíná být konečně zajímavá a cestu si začínáme opět užívat.
Překvapí nás velikost města Pesués. Město s historickým centrem a se spoustou kavárniček. My však míříme za město. Na kopci nad městem se zabydlujeme na odpočívadle. Jsme nadšené. Je tu kohoutek a je "prací". Taky se tu nachází rovinka na spaní a stůl na vaření. Vše využíváme - pereme, vaříme a mezi tím přicházejí ještě dvě poutnice. Rozhodnou se dělat nám společnost a také tu přenocovat. Dozvídáme se, že se jedná o matku s dcerou z Holandska. Cestu zahájily ze San Jean Pied de Port. Starší z dam má cukrovku. Cesta je pro ně ještě o level náročnější. I přesto občas spí venku. Mladší hraje na ukulele :) Mají náš obrovský obdiv.
Když postavíme stan, přichází eskapáda s pavoukem - s opravdu obrovským pavoukem. Leze nám po stanu. Moje reakce je jasná. Celým krajem se ozývá řev, jako kdyby mě někdo vraždil. Holanďanky se ujistí, že jde o pavouka, pobaví se a jsou v klidu. Prý mají stejnou fobii z hadů. Niky je statečná a pavouka odstraní. Konečně se může jít spát. Všechny jsme unavené.
Tohle byl celkem hezký den.... konečně.
4. 8. 2019 Den sto osmý Neděle
Po probuzení si užíváme, že můžeme snídat u stolu. Umyjeme si hlavu a vyrážíme. Dnes se k nám v Llanes připojí Magda.
Cesta nás vede hodně po pobřeží. Užíváme si ji plnými doušky. Konečně se objevují pastviny na útesech a stáda dobytka (relativně spokojeného). Procházíme nádhernou krajinou. Před Llanes se začíná krajina vlnit a cesta nás svede z pobřeží do kopečků. Výhledy jsou okouzlující a cesta pohodlná. Jdeme okolo golfového hřiště odkud scházíme k malému osamocenému kostelíku. Odtud pokračujeme do centra města. Město má nádech kolonialismu a pobřežní pohody. Jsou tu k vidění krásné historické vilky.
Setkáváme se s Magdou. Na uvítanou si dáme kebab na vyhlídce nad městem. Je stále o čem povídat. Po odpočinku a sdělení základních zážitků se vydáváme za město hledat místo na přespání. Nacházíme luxusní místo na louce, která je z cesty ukrytá za křovím. Máme tak naprosté soukromí. Těší nás to. Pláž máme nedaleko. Ráno plánujeme koupání.