Čtení z deníku: Putování do Santiaga a až na konec světa - část třináctá

Čtení z deníku holky, která se rozhodla dojít z Prahy až na samý konec světa. Začtěte se do příhod, které na poutníky číhají při čtyřměsíční cestě do Santiaga de Compostela. 

8. 7. 2019   Den osmdesátý první   Pondělí

Budím se brzy. Niky nechám ještě spát. Než se probere, prší... Včera večer jsme nevypnuli stan. Já jsem naštvaná už od rána. Musíme balit za deště. Bolí mě nohy a snad každý sval. Nejraději bych nasedla na bus směr Praha. Nebo tedy spíš Vysočina. To, že se neustále vracím do minulosti mě oslabuje. Niky je dnes statečná. Nehádá se.

V Manciet kupujeme bagetu a sladkou svačinu. Kostel je zavřený. Niky se nechce vzdát razítka do Credencialu a tak se vydává na poštu. Průběžně prší. V poledne na chvíli vykoukne sluníčko. Oběd a sušení věcí. A hlavně kafe!

Po pauze pokračujeme do města Nogaro. Tam nakupujeme. V kostele se schováváme před bouřkou. Já se snažím přemýšlet nad tím, co prožívám uvnitř sebe. Zjišťuji, že mi opět přišel email. Rozhodí mě to, ale přečtu si ho až po zabydlení, cca 7 km za městem. Ze zprávy mám pocit, jako by potřeboval rozhřešení, že se zachoval správně. Ale to já mu dát nemůžu. On způsobil bolest a já ji musím v tuhle chvíli nést.

Nejraději bych to otočila směr domů. Nebo se vyzmizíkovala. Je mi úzko, smutno a nešťastno. Nepomáhá mi ani zpěv. Chtěla bych do celého světa vykřičet, že chci jen to, aby mě měl někdo rád. Opravdu rád. Cesta mi teď přijde naprosto zbytečná.

Začíná pršet.

9. 7. 2019   Den osmdesátý druhý   Úterý

V noci byla šílená bouřka. Uhodilo někde vedle našeho stanu. Ráno nám do stanu kapalo z předsíňky. Jinak jsme měli věci celkem suché.

Mě je nanic. Brečím už ráno. Niky se snaží fungovat. Snídáme jogurt. Než se připravíme, skoro přestane pršet. Stan balíme mokrý a vyrážíme v pláštěnkách. Cca po dvou kilometrech potkáváme u domu připravené kafe pro poutníky (+ díky). Sedíme pod přístřeškem, popíjíme kafe a snažíme se začít dnešní den znovu. Elektroniku máme vybitou. Přicházejí první poutnice. Známe je ze včera.

My se vydáváme dál. Doufáme, že si telefony dobijeme v kostele, ale v prvním není žádná zásuvka. V Lanne Soubiran je kostel zavřený. Svačíme na mokré zemi vedle pole. Přestalo pršet. Můj telefon nabíjíme přes solární panel. Pokračujeme až k Barcelonne-Du-Gers. Míjíme se s poutníky ze včera nebo z dřívějších dnů.

Před Barcelonne si dáváme oběd - bramborovou kaši, párek a studené kafe.

Po cestě jsme viděli na poli dudka. Je to krásný malý pták s chocholkou a pruhovaným peřím. Včera jsme potkali malého mloka. Předevčírem jsme u rybníka pozorovali raka a ledňáčka. Neustále se setkáváme s nádhernými motýly.

V Barcelonne nakupujeme a navštěvujeme katedrálu. Je hezká. Objevují se v ní orientální prvky. Když chceme razítko do Credencialu, vyžadují po nás nesmyslně mnoho informací - jméno, příjmení, věk, bydliště, zaměstnání, odkud a kam jdeme. Otráví nás to. Po vyplnění dotazníku a získání razítka, pokračujeme dál. Toužíme být co nejdřív ve Španělsku.

Splín během odpoledne chytá Niky.

Přemýšlím nad spojením výstavy fotek a přednášky - domyslet. Co třeba napsat román? :) Mohla by to být nová výzva.

Spíme u pole s kukuřicí před Miramont-Sensacq.

10. 7. 2019   Den osmdesátý třetí    Středa

Dobře se nám spalo. Konečně po dlouhé době. Vstáváme a svítí slunce. Snídaně u stanu.

Celý den se různě předbíháme s ostatními poutníky. Především s "Pytlíkem" :D (tuto přezdívku jsme zvolili, protože s sebou nosí v ruce pořád igelitku :D )

Navštěvujeme kostel Église Saint-Jacques de Sensacq. Má nádhernou střechu, která symbolizuje vnitřek lodi. Trámy jsou spojené dřevěnými kolíky.

Jinak lány kukuřice a slunečnic. Krajina se ale začíná postupně vlnit. Těšíme se na hory.

Nákup v Arzacq-Arraziguet. U města je rybník, tak jsme dali koupačku a večeři :)

Následně jsme pokračovali až do Louvigny. Spíme na kopci nad městem. Vedle je ještě jeden stan. Splín u nás stále trvá. Musím strašně zaměstnávat hlavu, abych nebyla protivná. Niky má taky krizi a dusí to v sobě. Je protivná.

11. 7. 2019   Den osmdesátý čtvrtý   Čtvrtek

Po probuzení zjišťujeme, že nechat batohy venku předstanem nebyl úplně nejlepší nápad. Do rána padla rosa a vše je vlhké. Slunce ale svítí a mraky už vypadají, jako by visely na špičkách hor.

Niky vstává protivná. Já si zacvičím jinak mám celkově líné ráno. Není mi taky dobře. Splín trvá. Taky bych už chtěla být doma, ale zároveň vůbec ne.

Cestou je hodně vesnic s kostely.

Svítí sluníčko a krajina už se definitivně změnila. Odpoledne zahlédneme Pyreneje.

Chtěli jsme nakoupit v Arthez-de-Béarn, ale obchod je zrušený. Naštěstí je tam alespoň pekárna. Prodavač se baví mojí francouzštinou. Přestože moje francouzština je opravdu otřesná, nepřijde mi to úplně vhodné...

Opět potkáváme naše spolupoutníky, ač jsme mysleli, že jsme jim utekli.

Pereme oblečení. V horku pěkně schne. Dnes končíme ve vesnici Maslacq. Spíme uprostřed vesnice. Ráno musíme brzy vstát.

12. 7. 2019   Den osmdesátý pátý   Pátek

Vstávám s blbou náladou. Moc jsem se nevyspala. Večer auta, ráno kohout. Níky prý spala dobře, ale náladu má "jako debil". Dnes to bude náročné.

Snídáme ještě na odpočívadle. Pak hurá do kopečků. Krajina už začíná oznamovat, že přijdou hory.

Potkáváme zralé ostružiny a zázemí pro poutníky - dáváme si kafe a banán.

Niky si zlomila Gandalfa. Šlápla na něj, když šla na záchod. Já jsem někde ztratila mušli od Jakuba. Nejraději bych si nafackovala :(

Míříme do Navarrenx. Cestou obdivujeme krásný kostel v Sauvelade.

V Navarrenx navštěvujeme také kostel. Má klenbu jako hvězdnou oblohu.

Ještě v centru nakupujeme mléko, abychom si ke svačince mohli připravit 1l kakaa :) Po tomto občerstvení se vydáváme obhlédnout historické opevnění a následně jdeme do nákupáku. Opět máme obrovský nákup. Možnost nakoupit budeme mít až v SJPDP (Saint Jean Pied de Port). Po nákupu směřujeme naše kroky dál po značce. Přicházíme do lesa. Je to les hrůzy - samý žravý hmyz. Než les projdeme jsme strašně poštípané. Ale máme nádherné místo na spaní - louku na kopečku s výhledem na hory ozářené zapadajícím sluncem....nedá mi to a vytahuji ukulele :)

13. 7. 2019   Den osmdesátý šestý   Sobota

Vstáváme, hory jsou v mlze. Nechám Niky pořádně vyspat. Zaslouží si to. Máme pohodové ráno. Zase jednou po strašně dlouhé době. Je to fajn.

Cestu zatím zvládáme podle plánu. V Bilbao bychom chtěli být 25.7.

Opravujeme Gandalfa. Na opravu použijeme náplast a obvaz. Alespoň k něčemu tu lékárnu nosíme.

Trochu máme potíže s doplněním vody. Nakonec dobíráme na hřbitově. Naše spolupoutníky už nepotkáváme.

Mám prochozené boty. Bolí mě z nich nohy. Niky taky trpí, ale snaží se to zvládat.

Jsme fascinované palmami, které tu rostou.

Narážíme na malé vesnické kostelíky, třeba i z 12. století. Většinou jsou zavřené, ale mají "předsíňky", kde by se dalo i nocovat.

Zlomila se nám tyčka od stanu na dalším místě.

14. 7. 2019 Den osmdesátý sedmý Neděle

Vstáváme. Stan stále stojí. Snídaně. Cesta do kopečků. Na vrcholcích hor visí mraky a mlha.

Francie dnes slaví svátek, stejně jako já :)

Cesta je hezká, ale kilometry moc neubíhají. Přemýšlím nad tím, jak moc jsem se změnila. Jaká jsem byla loni nebo před třemi lety. Přemýšlím nad tím, jaká jsem teď.

Také přemýšlím nad další cestou. Jak to udělat, abych mohla co nejdřív znovu vyrazit - chrámy na Shikoku, duhové hory v Mexiku. Je toho tolik, co bych chtěla vidět. Chtěla jsem to prožít ve dvou. Je mi líto, že to tak nebude. Ale začínám mít pocit, že si to ani nezaslouží.

Přicházíme k ubytování pro poutníky. Je super! Je to domeček s postelí, stolem a kohoutkem na vodu. Víc nepotřebujeme. Rozhodneme se, že si dáme ½ dne volna. Tolik už to potřebuji. Jen se zastavit a vnímat, přemýšlet a vstřebávat. Pereme. Pročítám poslední příchozí email. Chtěla bych odpovědět tolik věcí... zprávu napíšu a zase ji mažu. Už to nemá význam. Dřív byla důvěra a natažená ruka alespoň z mojí strany. Ale ta ruka se asi pomalu zavírá.

A z holky, která klopí oči a neumí vyslovit "three" se stane žena, jejíž slzy zůstanou okolnímu světu skryté.