Čtyřdenní přechod Šumavy

Nemáte zkušenost s pochodem "natěžko" a přece byste to rádi zkusili? Vydejte se na Šumavu! Já jsem se tam vydala s partou přátel objevovat krásy šumavských luhů a hájů. Z Prahy je to totiž skvěle dostupná destinace.

Den první

Vyrážíme autobusem ze stanice Praha - Na Knížecí přesně v poledne. Ve 14:20 nás čeká výstup v Sušici, odkud budeme v 15:07 pokračovat autobusem na Modravu. Půlhodinka přestupu se nám hodí pro občerstvení v Sušici. Náměstí je blízko zastávky, takže si zběžně prohlížíme město. Lístky na autobus z Prahy jsem rezervovala předem, a tak máme místa zajištěná. Ve čtvrt na pět vystupujeme na Modravě.

Znaveni cestou v dopravním prostředku se rozhodujeme započít cestu v pivovaru Leyer, který se nachází v Modravě. Ve vysokohorské chatě s nabídkou místních piv se začíná samo. Doplánujeme poslední podrobnosti, zkontrolujeme výbavu a vyrážíme po červené k pramenům Vltavy. Dnes nás čeká přibližně 14 km. Jdeme nejprve po asfaltové, poté po upravené lesní cestě. Máme možnost obdivovat lesy, u kterých na mnoha místech probíhá obnova po napadení kůrovcem. Cesta se pomalu zvedá až do 1272 m.n.m., kde se nachází odpočinkové místo Černá hora. Zde se zdržíme na delší pauzu a připravíme si vydatnější jídlo. Poté pokračujeme k prameni Vltavy. Abychom šetřili síly, odkládáme batohy u rozcestníku pramen Vltavy - odbočka a k samotnému prameni přicházíme bez zátěže. Na místě se nachází studánka do které je voda svedená dřevěným korýtkem. Na studánku dohlíží dřevěná socha od řezbáře Davida Fialy. Toto místo je jako pramen Vltavy označeno pouze symbolicky. Skutečných pramenů řeky je vícero a jsou v hůře dostupných  místech jihovýchodního svahu Černé hory. Po krátké prohlídce a pořízení pár fotografií se vracíme k bagáži a pokračujeme dál. Máme celkem pomalé tempo. Sestup do Bučiny je pomalý. Poslední kopeček, který vede k nocovišti zdoláváme už za soumraku. Rychle stavíme stany a zalézáme. Na nocovišti jsme sami.

odkaz na mapu první etapy - zde

Den druhý

Vstáváme v osm na nocovišti Bučina. Na stany už začíná svítit slunce a na obzoru jsou vidět vrcholky zasněžených Alp. Tajně jsem doufala, že se nám tento pohled ráno naskytne. Pro mě je to jeden z nejhezčích pohledů celé cesty. Snídáme, balíme a v půl desáté vyrážíme z nocoviště. Abychom mohli dobrat vodu u studánky za Bučinou, vydáváme se opět po červené. Při cestě přes Bučinu se zastavujeme u památníku železné opony a zavzpomínáme na dobu, kdy nebylo možné tuto oblast obdivovat. Všichni si uvědomujeme, jak důležité je, připomínat si právě tuto část naší historie. A pak už se vydáváme vstříc přírodě, výhledům a místům, kde dřív plynul život v horských vesnicích a dnes si můžeme pouze představovat, jak plynul život lidem, kteří se rozhodli spojit své živobytí s drsnou šumavskou přírodou.

Většinu trasy jdeme po Česko-Německých hranicích. Často naši cestu křižují malé potůčky, jejichž voda je zabarvena díky všudypřítomným slatím do červena.

Stále sledujeme červenou značku. Vede po upravené asfaltové silnici. Odpoledne přicházíme na nouzové nocoviště Strážný. Odkládáme batohy a vydáváme se do městečka Strážný, s vidinou teplého jídla v Rybárně. Tam se občerstvujeme pivem a jídlem. Dobíráme zde také vodu a vracíme se zpět na nocoviště. Mrzí mě, že do městečka přicházíme již pozdě. Při mé poslední návštěvě tohoto městečka jsem tu ochutnala jednu z nejlepších domácích zmrzlin. Bohužel pozdní hodina už nenasvědčuje tomu, že by obchod na náměstí, kde zmrzlinu prodávali byl ještě otevřený. Po návratu na nocoviště zjišťujeme, že už je tu celkem rušno. Jelikož je pátek, nenocujeme na nocovišti sami. Přibyli ještě tři party a nocoviště je tak skoro plné. Večer zakončíme povídáním a hodnocením celého dne. Usínáme natěšeni na další dobrodružství.

odkaz na mapu druhé etapy - zde

Den třetí

Vstáváme opět okolo osmé. Snídaně, sbalit se. Vyrážíme přibližně v půl desáté. Dnes nás čeká nejdelší a nejnáročnější úsek -  výstup na Třístoličník. Cesta ze Strážného až k rozcestníku Krásná hora je asfaltová. Na pohorky to moc není, víc by se hodily třeba běžecké boty. Cestou jsou označené zaniklé vesnice. Líbí se mi i krajina rašelinišť, kterými procházíme.  Příroda nám nabízí nepřeberné množství rozličných pohledů do krajiny. Jelikož u rozcestníku Krásná hora je hezký turistický přístřešek, dáváme si tam obědovou pauzu. Za necelých pět kilometrů přicházíme do Nového Údolí. Zde se občerstvujeme na další část cesty. Zastávka nás láká netradičním občerstvením - prodej se odehrává ve starém vlakovém vagónu. Asi po hodinové pauze vyrážíme dál po červené směr Rosenauerův pomník. Únava už je znát. Po objevení Rosenauerovy nádrže odpočíváme u pomníku. Další část cesty bude nejnáročnější. Cesta se začíná postupně zvedat. Přibližně po kilometru končí upravená cesta a začíná ten správný adrenalin. Místy kudy má vést cesta protéká potok. Balvany jsou mokré, často je třeba jít proudem vody. Stoupání je znatelné. Asi po hodinovém výstupu konečně dosahujeme vrcholu. Jsme na Třístoličníku. Odměnou jsou nám nádherné výhledy jak na Českou, Německou, tak i Rakouskou stranu. Bohužel chata je uzavřená. Prozkoumáváme alespoň blízké okolí a cvakáme vzpomínkové fotky na vyhlídce. Já s Niky se vydáváme ještě ke kapli J. N. Neumanna a také zdoláváme Hochstein (1333 m.n.m.), který je díky upraveným schůdkům naprosto bezproblémově dostupný.

Pak už si jen užíváme výhledy na krajinu ozářenou zapadajícím sluncem. Než se zlatý kotouč zcela ztratí za obzorem, začnou se objevovat mraky, které přinášejí příslib probuzení do deštivého rána. Zalezeme tedy do spacáků a je nám jasné, že ráno už tak poetické nebude.

odkaz na mapu třetí etapy - zde 

Den čtvrtý

Vstáváme do mlhy, teda spíš do mraku. Na vzdálenost 10 m už se vzájemně nevidíme. Je třeba být plně koncentrovaný. Začíná foukat. Snažíme se zabalit ležení co nejdříve a vydat se na cestu než začne pršet. Než dosáhneme vrcholu Plechý (1378 m.n.m.) zvedne se neskutečný vítr. Rychlá fotka u vrcholového kříže šumavské páté nejvyšší hory a pak rychle na sestup. Cesta dolů by s plným batohem nebyla snadná ani za pěkného počasí. Za snížené viditelnosti je o to pomalejší. Všichni jsme si oddechli, když jsme stanuli u rozcestníku, odkud se dalo vydat k Plešnému jezeru. Těšili jsme se na přístřešek, odpočinek a trochu jídla. 

Když jsme došli k jezeru, vítr byl tak silný, že z jezera zvedal vodu. Bylo to jako "pravé anglické počasí". Zdolali jsme poslední metry k přístřešku a s radostí využili jeho ochranu před nepříznivým počasím. Po pauze jsme se vrátili na trasu a začali opět sestupovat. Čím níže jsme byli, tím lepší počasí nás čekalo. Postupně jsme totiž sestoupili pod mrak, který na vrcholcích visel. Cesta se pomalu stávala více schůdnou a my jsme mohli postupovat rychleji. U nouzového nocoviště Pod Plešným jezerem jsme se napojili na asfaltovou cestu vedoucí podél Koňského potoka a Schwarzenberského plavebního kanálu. V Nové Peci nám pak bylo odměnou občerstvení U Juráška, kde jsme si nacpali bříška teplými dobrotami. Pak už jen zdolat posledních pár kilometrů (pro nás v dost velkém slejváku) na vlakové nádraží v Nové Peci a mašinkou přes České Budějovice se vrátit zpět do Prahy.

odkaz na mapu čtvrté etapy - zde

Tip pro "prvochodce":

při naší návštěvě jsme nevyužili všechna nouzová nocoviště na trase. Cestu lze rozložit do pěti dnů, kdy se třetí etapa ukončí již na nouzovém nocovišti Nové údolí a následně máte celý den na samotný výstup na vrchol a sestup na nouzové nocoviště Pod plešným jezerem. Přechod přes hřeben, vrchol i Plešné jezero určitě stojí za to si je vychutnat ;)