Praha jinak: Od Hostivařské přehrady k Novému Hrádku u Kunratic

Praha je v mnoha ohledech kouzelná. Já na ní mám nejraději to, že je protkaná časy dávno minulými. Historie se odráží i tam, kam se běžný turista zavítající do matičky Prahy nevydá. Fascinuje mě, jak události naší historie pomyslně spojují místa na mapě...

Dnešní výlet startuji v městské části Hostivař. Na trasu mě vyflusne autobus na zastávce "K Obecním hájovnám". Vydávám se nejbližší cestou se směr Zookoutek, abych se k Hostivařské přehradě dostala přírodou. Vodní plocha přehrady je okouzlující místo. Naleznete tu klid a krásné výhledy na hladinu. V létě je okolo přehrady ruch. Slouží jako přírodní koupaliště. Nyní je voda klidná a jediné co ji čeří, jsou kachny pohupující se na hladině. Okolo přehrady lze volit ze dvou cest. První vede přímo okolo vody. Má určitě svůj půvab. Já si dnes vybírám cestu mírně do kopce a při stoupání přemýšlím, jak to tady asi vypadalo dřív. Oblast byla osídlena již za dávných dob. Nachází se zde hradiště Šance, pozůstatek osídlení z 6-5. století před naším letopočtem. Krajina tu musela být divoká a nesmírně nádherná. I dnes tu člověka těší pohled do zeleně a rozhled širou krajinou. Zajímavostí je, že toto keltské hradiště je jediné objevené na území Prahy. Díky zřízenému lesoparku v této lokalitě je možné toulat se různými cestami. Většina z nich návštěvníka svede k dřevěnému molu umístěnému na hladině přehrady. Doporučuji i zde se zastavit. Pohodlně se usadit a sledovat klidnou hladinu. Dech se zklidní, slunce začne víc hřát, je cítit vlhkost ve vzduchu. Člověk splyne s přírodou. Nerada se vzdávám slunečních paprsků na své tváři, ale cesta je teprve na začátku. Vydávám se proto po červené okolo přehrady a pak dál podél potoka Botič. Cesta mi nabízí pohled na tajemná zákoutí potoka a probouzející se přírodu. Už začínají kvést sněženky.

Dalším zastavením je vyhlídka Křeslice. Prahu zde máte jako na dlani. Akorát tak trochu jinak. Všichni jsme uvyklí komerčním pohledům od Pražského hradu nebo na Karlův most. Zde vidíte jak se Praha rozrostla v posledních desetiletích. Celému panoramatu vévodí Žižkovská věž. K této stavbě mám velmi rozporuplné pocity, ale jedno jí nelze upřít. Je vidět snad odevšad. A díky ní poznám Prahu na každém obrázku :D U vyhlídky je hezké odpočinkové místo, za pěkného počasí je tedy možnost kochat se. Dnes je ještě na delší pauzy chladno. Dám si proto jen čaj na zahřátí a pokračuji dál. Scházím do Milíčovského lesa. Tato oblast byla původně založena jako obora. Nyní slouží pro rekreaci. Parkem lze projít po naučné stezce. Jelikož se potřebuji dostat do Kunratického lesa, volím dál cestu po cyklostezce přes Šeberov a Kunratice. Trasu obklopují rybníky. Zelená turistická značka mě přivede do Kunratického lesa. Lokalita Kunratického lesa je neodmyslitelně spojena s naší historií. Nejznámějším majitelem území byl král Václav IV., který byl vášnivým lovcem a vyjížděl do těchto lesů na lov. Pro své potřeby zde nechal vystavět právě zmiňovaný Nový Hrádek. Zajímavostí je, že právě na tomto hrádku král Václav IV. v roce 1419 zemřel. Uvádí se, že mozkovou mrtvici u něj vyvolaly zprávy o pražské defenestraci na Staroměstské radnici. Václavovy ostatky nechala následně jeho žena Žofie převést z Nového Hrádku do kláštera na Zbraslavi. Avšak ani zde nenašlo jeho tělo odpočinku, jelikož klášter dobyli Husité, ostatky vyjmuli z hrobu a prý s nimi zacházeli ne zcela ohleduplně. Posledního odpočinku došlo tělo jednoho z našich nejznámějších panovníků až v roce 1424, kdy bylo uloženo do hrobky českých králů ve Svatovítské katedrále. Procházím okolo pozůstatků Hrádku a přemýšlím, jak se zde našemu panovníkovi asi žilo. Hrádek si vystavěl jako odpočinkové místo. Jistě nečekal, že právě zde jej zastihne o pár let později smrt.

Jelikož je u hradních pozůstatků celkem živo, přece jen už je odpoledne a jsem nedaleko civilizace. Najdu žlutou značku a vydávám se podél Kunratického potoka. Celá oblast vodního toku je přírodní památkou. Lokalita je to dechberoucí. Nad potokem se vypínají svahy porostlé listnatými stromy. Na jaře, až se stromy zazelenají zde musí být nádherně. Nyní je ještě příroda spící. Před pár dny ležela přikrytá sněhovou pokrývkou. Žlutá značka mě dovede až ke stanici metra Roztyly. Přesně v čas. Začíná pršet. Skočím do přijíždějící soupravy metra a nechám se unášet z minulosti do současnosti.