Prosíčka - Žďárské vrchy

Můžete zažít nádherné západy slunce u moře, můžete vidět daleké výhledy z Alpských vrcholků... Ale nic se nevyrovná pohledu na "rodnou hroudu"

Narodila jsem se u paty Prosíčky, proto je pro mě výhled z tohoto skalního útvaru emocionálně nenahraditelný.... Ale věřím, že má co nabídnout i cestovatelům, kteří na Jimramovsko zavítají jako hosté.

Vrchol se tyčí v nadmořské výšce 739 m. Pro zdatnější chodce je to příjemná odpolední procházka před kávou ;)

Pokud jdete z Nového Jimramova (tak jako já) a šli byste po turistické značce, tak to může být pěkný celodenní výlet. Jelikož jsem chtěla stihnout odpolední kávu, zvolila jsem cestu "domorodců". Není náročná, jen musíte dávat pozor, kde se zrovna pasou krávy =D Jelikož jsem šla v listopadu, byla šance, že narazím na rozzuřeného býka, celkem minimální.

Vydala jsem se tedy přímo k nejvyššímu bodu Nového Jimramova. Někde v těch lesích před Vámi se schovává skalní útvar Prosíčka. Pokud na něj vystoupáte, otevře se vám krásný výhled na zalesněné údolí řeky Fryšávky. Kopeček si z opačné strany, opět sejdete dolů, kde se napojíte na lesní cestu. Nedejte se zmást. Vede tudy turistická značka, která dále pokračuje až do Městyse Jimramov a pokud se jí budete držet, může se vám lehce stát, že Prosíčku obejdete a k vrcholu se budete muset vydat z Jimramova po modré.

Zdolám kopec a šlapu po upravené cestě k "Obrázku". Což je oblastní označení, pro místo, kde je umístěn obraz Panny Marie. Od kaple je třeba vydat se přímo vzhůru do kopce. Cesta je tu upravená od těžařů dřeva. Už z dob, kdy lesy patřily předkům místní šlechty. Lesy v této oblasti vlastnili a nyní vlastní rod Belcredi.

Spojnice nás dovede opět na upravenou lesní cestu vedoucí po vrstevnici. Po té se vydávám vpravo směr Jimramov. Vím, že za pár minut už mezi stromy rozeznám skalní útvar.

Vybavují se mi chvíle z dětství, kdy cesta na Prosíčku byl namáhavý výlet pro mé krátké nožičky. Nyní jsem pod vrcholem ani ne za 20 minut =D

Jelikož se stále pohybuji mimo značené trasy, výstup k samotnému vrcholu je na intuici. Já volím vyšlapanou pěšinu, která následně navazuje na Modrou turistickou značku, vedoucí od Jimramova.

Toto místo je střídmě navštěvované v létě. V zimě, tu nepotkáte živáčka. Je to ta největší odměna, kterou vám může cesta lesem nabídnout.

Když přijdu ke skále, přesně vím, kde hledat připevněné ocelové lano, díky kterému se dostanu na vrchol skály. V létě je skála s opatrností schůdná i pro větší děti. Není to žádná náročná ferratová stezka. Výstup v zimě už předpokládá trochu zdatnosti, opatrnosti a dobré obutí, ale dá se to.

Kdo se odváží chytit se lana a opatrně vystoupat k dřevěnému kříži upevněnému na vrcholu, naskytne se mu nádherný pohled na roztroušené usedlosti, malé vesničky a rozlehlé lesy, které místní údolí ukrývají. Svět máte jako na dlani. Při pohledu na místa, která důvěrně znám, si vždycky uvědomím, jak velké štěstí mám, že jsem se narodila právě tady ;)

Když ukončím rozjímání nad životem, vydávám se po modré do Jimramova. Cesta je upravená a pohodlná. Pokud někdo rád běhá v přírodě, cesta je pro běžce jako stvořená ;) Taky si trochu popoběhnu a necelé tři kilometry zdolám jako nic. Pak už mi zbývá dojít z Jimramova do Nového Jimramova. Já jsem zvolila cestu po silnici. Ale pokud byste ještě neměli lesa dost, můžete se vydat tzv. "po staré", která vás opět dovede k "Obrázku" popř. až k červené turistické značce Na louži ;)