Siega Klettersteig se soutěskou Siberkarklamm   oblast Schladming-Dachstein

Pro další víkendový výlet jsme si vybrali oblast lehce dostupnou z České Republiky. Z Tábora, odkud tentokrát s Lukášem startujeme, nám cesta zabere nějaké čtyři hodinky i se zastávkou na kafe a na jídlo. Naším cílem je turisty oblíbený Schladming v pohoří Dachstein. Původně jsme chtěli vyjíždět v sobotu ráno, jelikož však na neděli hlásí deštivé počasí, měníme plán. Po ověření, že nám v penzionu posunou rezervaci ze soboty na pátek, vyrážíme už v pátek odpoledne. Počasí je zatím super. Tady v Čechách je sníh pryč. Uvidíme co nás bude čekat v Rakousku.

Těším se, je to po nějakých deseti letech výlet, kde nebudu spát pod stanem nebo pod širákem :D

Do cílové destinace nás má dovézt lukášův bílý elektrický mazlík. Jsem zvědavá. O elektromobilech kolují různé informace. Je fajn, že si můžu udělat názor na základě vlastní zkušenosti. Takže vyrážíme!

Na první pauzu zastavujeme ještě před hranicemi. Musím si prý dát kávu v kavárně Original Afrika, která se nachází na hlavním tahu mezi Českými Budějovicemi a Českým Krumlovem. Tohle místo bylo velké překvapení cesty. Vím, že se tam ta kavárna nachází, ale nikdy na mě nepůsobila tak, abych se tam zastavila. Nicméně Lukáš je kávový guru. Pokud mají v okruhu 100 km někde dobrou kávu, Lukáš o ní bude vědět. Nechala jsem se tedy přesvědčit a vstoupila. Samozřejmě při pohledu do vitríny s dortíčky se to neobešlo pouze s kávou. Nevím co bylo chutnější, jestli káva nebo dortík. Nadstandardem pro mě bylo, že jsem si mohla dát i kávu s mlékem, což je s mojí dietou, kdy potřebuji pouze bezlaktózové mléko, dost komplikované. Ve většině kaváren nabízejí sojové, ale ani to není při mé dietě vhodné. Zde nabízejí jak bezlaktózové, tak i sojové :) Pro mě velké - obrovské plus. Věřím, že i kdokoliv další si zde najde to, po čem jeho srdce touží. Výhodou může být i připojený obchůdek s výrobky z Afriky. Poté co doplníme dostatečné množství kofeinu, Lukáš zavelí odjezd a zvedáme kotvy.

Baví mě jezdit jako spolujezdec. Mám super výhled na okolní krajinu, která se rychle střídá. Po přejezdu hranic na nás postupně začínají vykukovat horské vrcholky. A já jsem opravdu natěšená.

Na dokrmení - nás i auta - zastavujeme ještě jednou a to před Schladmingem v Liezen. Jelikož máme ubytování bez jídla, stavíme se na večeři do fastfoodu. Než dokončíme objednávku jídla, auto je nabité a Lukáš odbíhá přeparkovat. Po večeři dojedeme posledních pár kilometrů k penzionu. Okolo nás se halí do tmy vrcholky hor. Cítím dobrodružství, zvědavost a volnost.

Ráno předáváme klíče od pokoje okolo osmé a vyrážíme směr soutěska Siberkarklamm. Nedaleko naší destinace odpočívá pod ledovou peřinou vrchol Hoher Dachstein. Slunce se pomalu klube z mračných polštářů a mlha stoupá z údolí. Vypadá to slibně. Počasí by mohlo vyjít. Zastavujeme na velkém parkovišti u vstupu do soutěsky. Než vyrazíme, připravíme si kávu a posnídáme. Na parkovišti působíme trochu jako exoti, ale nevadí nám to. Mě ani Lukáše jen tak něco nerozhodí :D

Poslední kontrola, zda máme veškeré vybavení a vyrážíme. Mám trochu obavy. U ferraty Siega se uvadí náročnost C/D. Doufám, že na to budou moje zkušenosti a fyzička stačit. Uvidíme.

Vstup do soutěsky je úchvatný. Skrze soutěsku vidíte hory a pod dřevěným chodníčkem na kterém stojíte protéká voda tající na vrcholcích. Hned na začátku míjíme ferraty Hias Klettersteig a Rosina Klettersteig. Ty si musíme nechat na jindy. Dnes chceme stoupat k vyhlídkám. Soutěskou mezi vodopády se dostáváme přes sněhové pole k horské chatě Silberkarhütte. Odsud je to k nástupu na ferratu už kousek. Cesta od auta nám zabrala asi hodinku.

Když stojím pod skálou s ocelovým lanem, chopí se mě nejistota. Vypadá to jako dost složitá cesta. Lukáš mi pomůže nasoukat se do sedáku a vše si správně upevnit. Nasadíme batůžky a jde se. První část cesty je opravdu náročná. Hlavou mi proletí jen myšlenka, že jestli to bude takhle náročné celou dobu nebo před koncem, tak to fyzicky nezvládnu. Naštěstí moje obavy utiší přede mnou stoupající doprovod, kdy se zpoza skály ozve "tady už je to mírnější". Moje klepající se kolena na železných stupech přestávají vibrovat a já se nadechuji, abych pokračovala dál. Lukáš měl pravdu, další úsek cesty je o něco méně náročný. Mám kde odpočívat a zároveň se mohu kochat krásnými výhledy. Je to nádhera. Den se nám vyklubal do prosluněné nálady. Je teplo. Přesto naše pohledy spočívají na vrcholcích zasypaných sněhem. Při výstupu ferratou mě čekaly ještě asi dva náročnější úseky, ale zároveň spoustu míst pro oddech. Konec přišel úplně nenadále. Zrovna když jsem měla pocit, že mi to konečně jde :D Cesta ferratou nám zabrala asi čtyřicet minut.

Vysvlékáme vybavení a nacpeme jej do batůžku. Nesmí chybět svačinka. Kontrolujeme předpověď. Po čtvrté by mělo začít pršet. Rozhodujeme se co dál. Máme dvě možnosti, vrátit se turistickou cestou nebo vystoupat výš, jelikož někde nad námi jsou dvě vyhlídková místa. Volíme druhou variantu. Minimálně jednu vyhlídku stihneme. Vydáváme se pěšky k chatě Stangalm. Než k ní dojdeme, zastavujeme na první vyhlídce. Lavičky jsou umístěné tak, aby byl vidět celý protější horský masiv. My máme dnes možnost sledovat sluneční paprsky klouzající po sněžných plochách. Je to nádhera. Zhluboka se nadechuji svěžího chladnějšího vzduchu. Místo je okouzlující, proto hledáme důvod chvíli se zdržet. Vytahujeme drobnou svačinku. Když se dostatečně vynakoukáme a zhodnotíme místo samotné - dalo by se tu pohodlně přespat - vydáváme se dál. Od chaty Stangalm nás čekají sněhová pole. Přece jen jsme v 1800 m.n.m. Skrze menší plochy sněhu, kde však zapadáme někdy i nad kolena, se dostáváme k druhé vyhlídce pod rozcestníkem Grubach. Výhledy jsou fenomenální. Příroda si pro nás připravila překrásnou hru barev. Přesto při pohledu na hory a oblohu je nám jasné, že budeme muset začít sestupovat. Začínají se honit mraky. Rádi bychom pokračovali dál. Možností by bylo několik, ale vzhledem ke sněhu, který byl cestou a černým mračnům volíme sestup s tím, že se na tohle místo ještě určitě podíváme. Klesáme až k ferratě, kde nevolíme další sestup zajištěnou cestou, ale turistickou, která zde vede a je sestupovou cestou od ferraty. Ještě malá kochačka na vyhlídce a šup dolů okolo Silberkarhütte a soutěskou k autu. Samozřejmostí při sestupu bylo pořizování snímků. soutěska je nádherná - nejde ji nefotit. Člověk si ji možná i víc užije při sestupu než při výstupu. Dřevěné chodníčky, které vás provedou nad divokou vodou jsou čarokrásné. U auta stíháme ještě zabalit všechny věci a uvařit si kafe. Počasí tady dole vypadá, jako by si déšť nakonec rozmyslelo. Mrzí nás, že jsme nepokračovali dál, nicméně sedáme do auta a vyrážíme směr ČR. Cestou začíná pršet :) stihli jsme to tak akorát.