Toulání Žďárskými vrchy k prameni Svratky

Dnešní výlet začneme na Křižánkách. Ve vesničce, na kterou z jedné strany shlíží čtyři palice a z druhé pak Devět skal. Jsou to největší skalní útvary v okolí, mnoho menších však spatříte, pokud se vypravíte do místních lesů. Parťáka mi na tuhle výpravu dělá Václav - bratranec, který se pod Čtyřmi Palicemi narodil. Oba dva máme cestování s batůžkem zaryté pod kůží, stejně jako lásku k místní krajině a tak startujeme v pohodové atmosféře a těšíme se na "rodinný" výlet.

Při plánování jsem využila toho, že můžeme mít externího řidiče, který nás odveze na start a následně pro nás přijede na jiné místo do cíle. Takže tentokrát to nebude okruh.

Před osmou ráno nasedám s mamčou do stylového brouka, který nás pohodlně poposune k domu Václava, který už vzorně stojí připraven u branky, aby jen naskočil do našeho žihadla. Přibližně v osm patnáct vyskakujeme z auta na Křižánkách a vydáváme se po modré k vrcholu Devíti skal. Cestou potkáváme pár lidí venčících psy. Žádné davy turistů. Záměrně jsem zvolila jako první cíl Devět skal. Za pár hodin bude tato cesta lemovaná turisty na rodinných výletech. My si tuto část zdoláme v době, kdy většina z nich sedí u snídaně. Cestou míjíme skalní útvar Bílá skála. Užíváme si klid, který v lese vládne a energicky klademe jednu nohu vedle druhé.

Cesta k prvnímu vrcholu nám trvá něco málo přes půl hodiny. Vyhlídka na vrcholu skalního útvaru Devíti skal je krásná a to i přesto, že ji částečně zakrývají vzrostlé stromy. Když jsme byli malí, výhled žádné stromy nekryly. Je zajímavé sledovat proměnu krajiny v běhu let. Zdržíme se pár minut abychom se osvěžili pohledem na skalní masiv i vodou, kterou si neseme v batůžku a pokračujeme dál. Před sebou máme ještě tři další vrcholy, které dnes chceme zdolat. Naše kroky proto směřují na žlutou abychom se následně napojili na červenou směřující na Žákovu horu. Procházíme tichým lesem, kde klid ruší jen naše hlasy a občas zašumění křídel místního ptactva. U Rumpoltova rybníka využíváme odpočívadla s výhledem na přírodní vodní hladinu a posvačíme. Slunce příjemně hřeje do skrání a svačinka pak zahřeje v břiše. Po krátkém odpočinku se vydáváme dál. Nyní nás bude čekat mírné stoupání. Za to však krásnou přírodou. Žákova hora je od roku 1933 Národní přírodní rezervací, jelikož se zde nachází původní prales. V dřívějších dobách se tu v některých lokalitách těžilo dřevěné uhlí, avšak příroda je tak unikátní, že bylo třeba ji chránit. Je to nejstarší a nejcennější chráněná lokalita Žďárských vrchů. Neprostupné lesy Vás ve chvíli přenesou do doby, kdy v této oblasti žili medvědi, rysi, vlci a jiné šelmy. Od památníku založení NPR se během chvíle dostaneme na vrchol. Cvakneme pár fotek a vyrážíme hledat pramen Svratky. S ním to není zase tak jednoduché. Upravená turistická studánka zvaná Sříbrná, bývala kdysi považována za pramen Svratky a stále je nejnavštěvovanějším místem. Jak už to tak bývá ani Svratka nemá jeden pramen a pramení z několika zdrojů. K tomu hlavnímu prameni je potřeba vydat se po zelené a následně si mírně zajít odbočkou na modrou. Tato zacházka se však vyplatí. Pokud se Vám podaří místo najít, naskytne se vám romantický pohled na na přírodní studánku probojovávající si své místo mezi hlínou a jehličím. Místo označuje památník. Poté co si dostatečně užijeme pohled na vodní prohlubeň, vracíme se znovu na zelenou a vydáváme se na Fryšavský kopec.

Na této trase je okouzlující jedna věc - nádhernou přírodu tu protínají geografické rozmanitosti a zároveň pohnutá historie dějin, které utvářely dnešní svět. Na Fryšavském kopci se zastavíme, abychom vzdali úctu partyzánům, kteří bojovali o svobodu naší země. Především v dnešní době, kdy se za hranicemi našeho státu odehrává válečný konflikt na nás tato část historie doléhá tak nějak intenzivněji. Historky o partyzánech, kterých byla tato oblast za války plná v naší rodině stále rezonují. Setkávali jsme se s nimi už jako malé děti. Měli jsme to štěstí, že nám měl životní zkušenost kdo vyprávět. Na místě najdete nejen památník, ale také krásně upravenou zemljanku. Příbytek, částečně vyhloubený v zemi, který je čistý a udržovaný.

Chvilku historie necháme za zády a šlapeme ke Třem Studním. Cestou se zastavíme na výhled na Brožovu skalku. Ze skalního útvaru je možné shlédnout rozlehlost místních lesů. Já si užívám sluneční paprsky, které mi laskají tvář. Pak už směřujeme do vesnice. Procházejíce okolo restaurace neodoláme a zastavíme se na kafe a zmrzlinu. Ceny jsou na místní poměry trochu vyšší, ale pokud potřebujete osvěžení nebo doplnění energie při cestě na kole nebo pěšky, je to ideální místo. Restaurace má i překvapivě velkou nabídku jídel.

Naším posledním vrcholem je Harusův kopec. Ze Tří Studní by se daly volit minimálně dvě cesty na tento vrchol. Jelikož dnes cestuji s Václavem, který je nadšený jezdec na kole, volíme cestu přes lokalitu Singletracku, aby si mohl obhlédnout trasy. A mě to také dost rozšíří obzory. I když pocházím z Novoměstska, nikdy jsem se nebyla podívat na biatlonový areál Vysočina arény, který je známý po celém světě. Cesta nás dovede i tam. Obhlédneme stadion - právě probíhají stavební práce na nových tribunách. Máme možnost mrknout i na střelnici. Musí to být zážitek, když je stadion plný lidí.

Zdoláme posledních pár výškových metrů, abychom dosáhli posledního vrcholu Harusova kopce. A pak už jen seběhneme po sjezdovce do Nového Města na Moravě. Zde si na náměstí stihneme pochutnat ještě na zmrzlině než nám přijede sjednaný odvoz. Se všemi našimi zacházkami, které vznikly tím, že jsme se zakecali a nesledovali značení, jsme uťapkali nějakých 28 km. Jinak je trasa o něco kratší :D

Nové Město na Moravě stojí také za to navštívit, ale to je na další samostatné minimálně odpoledne a tak snad příště 🙂